Letos si na západní Ukrajinu netroufneme, ale při našich předešlých cestách Podkarpatskou Rusí jsme se setkávali jen s normálními lidmi...kteří ale nemají nikde na světě vliv na politickou situaci a mocenské boje. Pokud se nejedná o magory na jakékoliv straně. Když nad válkou zvítězí veřejné mínění, jako ve Vietnamu, je to jen důsledek neudržitelné situace.
Jezdit na Ukrajině a poznávat obyčejné lidi je fajn. Cyklista zastaví, pokecá, popije a něco se dozví. Jakoby se chtěli vykecat. Však to známe, když se už může...a že tam se nemohlo ještě víc.
V malém městě Berehovo jsme se vnutili na svatbu. Kdo nevěří, mohu snadno dokumentovat kliknutím zde V místním pojetí byla noblesní, nad naše chápání, zvyklosti a možná i možnosti. U vodky nebyl problém spřátelit se s mladým párem. Manžel byl Rus a jeho žena Ukrajinka. Nebyl to na slávě jistě jediný smíšený pár. Národnostní problém ale evidentně neměli, přestože Rusové se v těchto krajích netěší vždy oblibě...Jak z rozhovorů praví osobní zkušenost. Zvítězila však realita a hlavně touha po normálním žití.
Svatebčané se bavili dobře a určitě ne politikou. Při krátké zdravice byla moje lámaná ruština směšná a poznámka o svobodné Ukrajině trapná. Aplaus se nekonal, což jen svědčí o tom, že lidé spolu umí žít bez předsudků a nařízení. Je ale snadné je rozeštvat.
Ve světle současných událostí osud manželů neznám, přerušili komunikaci, možná i mezi sebou. Přitom k normálnímu životu stačí málo, nechat lidi uspořádat si život a svoje záležitosti podle vlastních představ. Však oni se už mezi sebou vždycky nějak domluví.
Související fotoreportáže Zpráva z putování Podkarpatskou Rusí Užgorodská pohádka Do Mukačeva pro pokutu zpět.
