Za vším vězi nepodepsáni asociační dohodu s EU a najednou mají všichni o Ukrajinu starost a péči, jakože už to mělo být asi předem jasný. Třeba EU v osobě Catherine Ashtonové a Spojené státy americké v persóně ministra zahraničí. A to jsem rozhodně mnoho pomazaných hlav zapomněl. Dokonce i náš kníže k tomu měl co říct, třeba že politika se na ulici nedělá...což ale prohlásil o trošku dřív, než si málem stoupnul s vlajkou na barikádu.
Bílý dům se nechal slyšet..."dohoda z Kyjeva odpovídá našim požadavkům, mezi něž patří konec stupňování napětí, ústavní změny, vytvoření vládní koalice a předčasné volby"...A když ne, tak co? Odřeme v Bosporu boky letadlové lodi a ropovod obsadí americká námořní pěchota?
Ukrajina je rozdělena pomyslnou čárou Dněpru. Od jeho východního břehu se silnou ruskou menšinou a orientací a směrem na západ, kde převládá vliv a myšlení proevropské. Proč nenapsat, že k tomu částečně přispěla i první republika. A Krym? Rusové jsou tu většinou a k Ukrajině byl připojen až v padesátých letech Chruščovem za slávy SSSR. Co se týče Podkarpatské Rusi, dle mých informací tam vládne klid a doufám, že u toho i zůstane.
Osvědčená metoda velí. Slibovat, slibovat, i když vím, že to nesplním, a tak se pominou různá ale. Uvedu dvě, která mohou napovídat, že se nemusí jednat pouze o zájmy místních mocenských skupin. Na Ukrajině prakticky neexistuje spotřební daň z alkoholických a tabákových výrobků (Malbora cca za 30Kč) a pohonných hmot. Důvodem je dohoda státu s občany. My Vám nabídneme kvalitní levnou vodku a cigára a vy doma přestanete pálit jedy a ještě vám zbude na pár litrů nafty. Jako prémii si prodloužíte život. Obchodní propojení kamkoliv za hranice mají pak dvě možnosti. Nálet nákupčích, kdy spotřební daň bude zaplacena až v místě prodeje a domácí utřou nebo zavedení běžné daně a obnovení domácích palíren. Jako prémie, vrátíte se tam, kde jste byli. Neni třeba přísných soudů, k Ukrajině prostě vodka patří, jako k nám pivo a mohu potvrdit...kam se hrabe naše reklamou vychvalovaná pražská.
Hned při první cestě Podkarpatskou Rusí nás "zaujaly" opuštěné vinice a hlavně zarostlé lány o ploše nám nepochopitelné. Tohle má být obilnice Evropy? Fundované odpovědi se nám dostalo v jednom městečku, kde nás starostka pozvala na místní úřad. (Jako první turisté, kteří sem dorazili). Pozemky se vrátily původním majitelům, jenže Ti mají doma jen koně a jednoradličný pluh. V Česku je dost zahraničních velkostatkářů a dovedu si dobře představit gigastatkáře, kteří mají o pár radlic víc, pod kapotou koní desítky a k tomu ještě Džípíesku. Lidé jsou tu chudí a jejich větším, ale nezhodnoceným majetkem, jsou většinou jen rozměrné polnosti. Tak proč nestržit spekulativní peníze a konec života alespoň trošku žít? Hraje se pouze o ukrajinské zájmy?
Když vládnoucí vrstva zeslábla nebo vyčerpá svůj potenciál a odmítne v tichosti odejít do historie, protistrana prosazuje svoje strategické zájmy osvědčenou taktikou, zblbnout lidi. To je podstata každé revoluce. Tím neříkám, že neumí posunout lidstvo dál.
A pohádka?...Labuť, ryba a rak našli vůz s pokladem a rozhodli se, že ho potáhnou společně. Jenže labuť chtěla s pokladem vzlétnou, rak couval a ryba směrovala k vodě, a tak všichni tahali na jinou stranu, až poklad zůstal opuštěn. Tím pokladem je...kdo jiný...než obyčejní lidé.
Fotoreportáže Putování Podkarpatskou Rusí Přes Slovensko na Podkarpatskou Rus
