Říkala mi kamarádka, pracující ve škole pro postižené děti, že pro nás je kolektiv zdravých dětí normální a druhý břeh trvale nevnímáme, kdežto všichni co pomáhají a pracují s postiženými dětmi v tomto prostředí žijí a spíš je pro ně vzácností náš způsob života. Je třeba si nesmírně vážit všech, kteří svoje síly upřeli pomoci druhým, zvláště pak dětem. To neni zaměstnání, ale poslání a ne pro každého. Ale ani my ostatní nemáme cestu zavřenou.
Pokud pomineme věčné mamonáře, kteří nemají nikdy dost a starají se jen o svůj blahobyt, tak většina z nás už si cestičku k pomoci našla. Bohužel i v této oblasti se pohybují podvodníci, kteří za pomoc ostatním skrývají svůj hyenismus, ale odradit se nenecháme.
Je každém, jakou formu si vybere, Mně vyhovuje Dobrý anděl. Zpětně příjde informace o konkrétní rodině, kam byla částka nasměrována, včetně fotky a příběhu.
Pokud pomineme věčné mamonáře, kteří mají stále málo a peníze jsou pro ně pouze prostředek k vlastnímu blahobytu, tak většina z nás si už cestičku k pomoci našla. Bohužel i v této oblasti se pohybují podvodníci, kteří za pomoc ostatním skrývají svůj hyenismus, ale odradit se nenecháme. Je na každém, jakou formu zvolí. Mně vyhovuje Dobrý anděl. Zpětně příjde informace o konkrétní rodině, které byla částka adresována, včetně fotky a celého příběhu, ale při tomto čtení selhávám. Dočíst, vyžaduje dobrou psychiku, ale nakonec se vynoří dobrý pocit.
Vnímání nešťastných osudů a příběhů umocní doba vánoční, a tak nadneseně řečeno, všechny opuštěné, nemocné a handicapované děti, jsou nás ostatních, kterým život nastavil daleko příznivější tvář. Postavme se k tomu čelem a když už nic jiného, tak alespoň vzpomeňme na každého, kdo by všechny přeplněné košíky světa vyměnil za kousíček zdraví. Popřát to hlavní neni otřelá fráze.
