Včera jsem se díval z nebe na svůj pohřeb
A bylo mi tak smutno...
Viděl jsem tam mnoho lidí, které znám a všichni brečeli...
I moje máma a můj táta, kteří byli opět spolu...
Cítím, že na mně pořád myslí...
Slyším jejích sliby, že na mně nikdy nezapomenou...
Vím, že se trápí a dělají si výčitky, že sem v ten den byl sám...
Ale já už jsem byl velký kluk a nemuseli se o mně bát...
Vždycky jsem přišel domů, když jsem se venku hrál...
I když někdy později, než maminka chtěla...
Mrzí mně, že jsem jí často zlobil…
Trápí mně, že jsem nebyl více s tatínkem...
Chtěl jsem svým rodičům dělat radost…
Snažil jsem se ve škole dobře učit…
I když jsem už myslel na konec školního roku…
Ale to jen proto, že jsem na vysvědčení měl mít samé jedničky…
Měl jsem rád svoje spolužáky, ale těšil jsem se na prázdniny…
Měli jsme jít na dovolenou k moři…
Ještě jsem tam nebyl…
A už ani nikdy nepojedu…
To jsem si ani nestihl uvědomit…
Až teď to vím...
Rád jsem se smál a hrál…
Co je na tom špatného?
Doufám, že nic…
Ale asi jsem neměl mluvit s tím cizím člověkem…
Sliboval, že mi ukáže nové hry…
Má prý doma skvělou techniku…
Uvěřil jsem mu a šel s ním nahoru na pokoj…
Ani neměl notebook a pak se to stalo…
Vrhl se na mně a dělal mi hrozné věci
A pak se změnil na zvíře…
Bál se mi podívat do očí…
Proto mně zabil…
Chtěl bych vědět co bude dál…
Ale už se to asi nedovím…
S nikým jsem se nerozloučil…
Proč jsem musel zemřít právě já?
Měl jsem ještě tolik nesplněných snů…
A jediné, co jsem v životě dokázal,
Jsou slané slzy na vašich tvářích…
Ještě slyším zvuk těch smutných písní…
I několik svíček ještě nezhaslo a dohořívá…
A prý budu žít už jen ve vzpomínkách…
Anebo tady v nebi a to na věčnost…
Ale radši sem nejezděte, andělé tady nejsou…
Poslal jsem je na zem chránit vaše děti…
