NEVER MORE

Seděl jsem za stolem a básně čet,

rádio hrálo. V tom slyším ťukání na parapet,

tak tiché že se mi možná jen zdálo.

Zastřený mužský hlas

z chodníku tiše se ptal.

Nerad vás ruším pane básniku,

ale mohli bychom na chvíli dál?



V předsíni podal mi deštník a plášť a láhev vína.

Jako bych nekdě už viděl tu tvář,

byla to tvář na kterou se nezapomíná.

V průvanu zhasla mi svíčka,

zvenku studený vítr vál.

Na chodbě na dlaždičkách

za ním černý havran stál.



Usedl do křesla a černý pták sedl mu v klíně,

bodlo mě u srdce když spatřil můj zrak,

že z podešví mu trčí koňské žíně.

Tak nás tu máte, jak jste si přál,

na lampu padl stín.

Přes psací stůl když mi vizitku dal -

firma Ďábel a syn.



V tolika nocích a v tolika dnech jsem ho vzýval,

volal ho na pomoc když docházel dech, 

a teď jsem se mu z oči v oči díval.

Cítil jsem konopnou smyčku, jak mi svírá krk,

když vytáhl ze zánadří ceduličku

a dlouhý husí brk



Za kapku krve tě zahrnu vším co budeš žádat,

vidět to co jiní nevidí tě naučím, 

a slova k slovům v písně skládat.

Co za to žádaš, ptal jsem se ptal

jsem jen nuzný tvor

a havran v rohu zakrákal svoje Never more.



Na dlani zaschlou kapku krve mám

a tma je v sále.

Když přijdou lijáky tak bolí ten šrám

a ono podívej se z okna prší stále.

Nešťastně šťastný v půlce života

kymácející se vor 

a havran na rameni skřehotá - never more.