Čoskoro si vypracoval svojský interpretačný štýl založený na nerozložených akordoch gitary, clivom zvuku fúkacej harmoniky a skôr vykričanom a vyšeptanom než vyspievanom speve. Třešňákova nekonformnosťbola pre normalizačný režim natoľko neprijateľná, že ŠTB ho brutálne a týrala psychicky aj fyzicky, až ho nakoniec donútili k exilu do Švédska.
Tu vzniklo jeho prvé plnohodnotné album Zeměměřič , o ktorom Jiří Černý napísal, že album znie tak ako v českom folku žiadne iné pred ním ani po ňom. Úvodnou piesňou je Dělník. Zobrazuje banalitu denného údelu nejčernejšího proletáře. Třešňák svojho dělníka nechápe a zároveň miluje, tak ako aj dělník jeho. Sám autor bol proletár. Človek s odopreným vzdelaním, odchovancom periférie.
(...)
Rukávem ze staré košile
vyleštíš Baťovy šněrovací střevíce
dvěma prsty ukážeš
ke štítku promaštěné čepice
a jdeš
je mně smutno a nehledám rým
jdeš se přesvědčit
jak tě nechápe tvůj vlastní syn
Pak se vracíš
smutně rozřežeš
týden staré noviny
a vší silou všechno
nabodneš na záchodě na hák
a křičet budeš, křičet –
Klid, klid, klid, klid, klid!
(...)
Ďalšou v poradí je pieseň Pivo a zavináče, ktorá mapuje jeden deň pesničkára. Spievaná je v prvej osobe a zrejme by ju nezaspieval nikto iný než jej autor. Prízvuky sú totiž posunuté. Text je do hudobnej formy natlačený takmer násilnícky. Bežné je opakovanie slov a veršov a predlžovanie slabík. Celok napriek tomu drží pevne pohromade.
(...)
Přešel jsem všechny mosty
co jich město mělo
chvíli postál na přídi
a chvíli zase na zádi
ale řeka tekla
stále týmž směrem
mám žízen, něco by to chtělo
kde jste kdo, kamarádi?
Přečet jsem pověst
o kněžně Libuši
do chvíle, než přišel Přemysl
Ach, to byly časy!
trošku jsem si posteskl
jsem marod na duši
a mám dlouhý vlasy
(...)
Treťou piesňou je Karlín, časť prahy, robotnícka periféria, kde Třešňák vyrastal. Skladbu začína nostalgická predohra gitary
Usína po půlnoci
prázdnou láhev
rozbil o oblohu
jenom ať si zvyká!
Komedie v podání ochotníků
začína o půl šesté ráno
ve frontě u řezníka...
(...)
Výraznou piesňou je Poezie. Melodicky nevýrazná, zato výrazovo silná. Slohy textu sa rozchádzajú s hudobným frázovaním, gitarový doprovod len doprevádza bez akýchkoľvek ozdôb.
Poezie? Znám!
To byla odjakživa coura!
Šeptá mně drbna na pavlači
Pane, já ji znám, vím, jak žije
Vím, jak žije, a to mi stačí!
Fiflena z periferie
Chraň Bůh, že bych lhala
A vy říkáte Poezie?
Nechápu vás, pane
nechápu!
(...)
Titulnou piesňou albumu je Zeměměřič. Hudobne sa nelíši od ostatných Třešňákovych piesní. Doprovod je jednoduchý až na maximálnu možnú mieru. Je bez melódie, plynie voľne a najviac sa blíži k žalmu. Počas celej skladby znejú len dva akordy. Absolútna jednoduchosť hudobnej zložky dovolí pozornejšie vnímať text. A pritom je táto pieseň z celého albumu spievaná a hraná najmenej expresívne. Je poňatá a interpretovaná v minulom čase akoby šlo o legendu.
(...)
Se zeměměřičským křížem
jsem jak mučedník běhal v poli
změřili jsme mez a šéf zavolal -
Oběd!
vytáhl salám, chléb
a pytlíček soli
sedl si na zem
a zavolal mě k sobě
Mezi sousty vyzvídal -
Tak jak se ti tu líbí?
já rozhodím ruce a povídám -
Ale to víte...
Máš tu les, nebe i hospodu
tak co ti tady chybí?
sedl jsem si vedle něj a povídám -
Ale to víte...
(...)
Dalo by sa napísať omnoho viac o tomto legendárnom albume, ale to by boli asi moc citlivé a osobné pocity. Zeměměřič je totiž mojou srdcovou záležitosťou. A reedícia z roku 1997 ma vôbec neuspokojila svojou kvalitou. Masteringu sa prekvapivo ujal Jaroslav Hutka a celkový zvuk je nepríjemný. Niektoré skladby sú skrátené, pieseň Zeměměřič má useknutý začiatok a Madam Praha je nejak nezmyselne zostrihaná. Moje pátranie šlo ďalej. Hľadal som LP. Zrejme sa stal zázrak, keď som v jednej českej súkromnej zbierke objavil nehraný originál z roku 1990 (druhé vydanie)! Ten zvuk sa nedal porovnať s CD – bol to zážitok počuť Třešňáka akoby spieval len pre vás. Potom sa stal ďalší zázrak, ktorý zrejme nikto nečakal. Po 32. rokoch vyšla reedícia Zeměměřiča! A hneď unikát – 2CD v krásnom papierovom prevedenís kompletnými textami v booklete. CD 1 obsahuje kompletný remastrovaný album z roku 1978 + 3 bonusy (po prvý raz vyšli na CD Zeměměřič, 1997) + 2 nikdy nevydané piesne. Na CD 2 sú skladby z prvého nahrávania v domácom štúdiu u Robina Hájka (február 1978). Album Zeměměřič taktiež vznikol v tomto byte ale zrejme až v máji toho roku. Na 2. disku sú teda piesne takmer zhodné s pôvodným Zeměměřičom + nejaké bonusy, ktoré vyšli na nasledujúcom albume Koh-i-noor.
Tracklist:
CD1
Vůně salámu, solviny a melty (Dělník)
Pivo a zavináče
Karlín
Malá pornografiáda s markýzem de Sade a Budulínkem (Prvničko má)
Finský nůž
Zeměměřič
Poezie
Obraz Doriana Graye
Madam Praha
Blanický rytíř (Blaničtí rytíři)
Zrzavý malíř
Zákon zemské gravitace (Sci-fi 1976)
Stárnoucí tragéd
Nedokončená
Poslední večeře
CD 2
Finský nůž
On, ona a strom (Láhev deště)
Tovaryš pátera Koniáše
Madam Praha
Vůně salámu, solviny a melty (Dělník)
Poslední večeře
Obraz Doriana Graye
Balada o zadýchaných očích kulhavého posunovače
Extempore
Poezie
Zákon zemské gravitace (Sci-fi 1976)
Croupier
Karlín
Malá pornografiáda s markýzem de Sade a Budulínkem (Prvničko má)
Zrzavý malíř
Pre viac čítania :)
Prokeš, J.: Estetická výstavba české folkové písně v 60. - 80. letech XX. století. Masarykova univerzita, Brno 2003
Merta, V., Dědeček, J., Třešňák, V., Janoušek, M., Kryl, K.: Nebýt stádem Hamletů: průhledy do českého folku. Editor Prokeš, J., Masarykova univerzita, Brno 1994.
Bezr, O.: To je hezký, ne? (Rozhovor s Vlastimilem Třešňákem), Galén, Praha 2007
Riedel, J.: Kritik bez konzervatoře (Rozhovor s Jiřím Černým), Galén, Praha 2006
