První kontakt
Poprvé mě Josef oslovil poté, co se mu zalíbily mé fotografie. Toho času jsem experimentoval a započal vytvářet svůj fotografický styl, který jsem později nazval spirituální fotografie. Po nějakém čase dopisování o umělecké tvorbě se mi svěřil s myšlenkou, že by uvítal mou asistenci na své životní výstavě. Josefova malířská kvalita a výtečná myšlenka ztvárnění eposu o Gilgamešovi – archetypálním zrání muže v hrdinu. Pozval mě k sobě do Bratislavy na návštěvu a tak se započalo naše umělecké přátelství.
Jakým je člověkem?
Uvítal mě veselý muž drobné postavy, spolu se svou energickou a neobyčejně milou a pohostinnou ženou. Vyzařovala z něj velká důvěra, otevřenost a umělecké zaujetí. Dlouhé hodiny jsme povídali o teorii a dějinách umění, náboženství, antroposofii, józe a reinkarnaci. Když jsme nepovídali, pracovali jsme na Gigamešovi. Mimochodem právě odtud vděčím Jozefovi za svou portrétní fotografii zde na blogu.
Duchovní rovina
Jozef je jako dlouholetý jogín fascinován spiritualitou. Jeho častým motivem je tedy ukřižování, zrod člověka z vejce, dotyk, sen, ale také lidské trápení a touhy. Obratně spojuje lidskou anatomii s geometrickými obrazci a vytváří složité kompozice. Jednou připomínají indickou mandalu, jindy náčrtky renesančního mistra. Ze všeho nevýraznější mi, ale připadá jeho práce se světlem. Jako by vizualizoval síly a energie lidskému oku skryté. Speciální důraz pak klade na srdeční čakru. Pokud tedy necháte zachytit jemnou energii snu rukou renesančního génia, spatříte obrazy Jozefa Bubáka.
