Ocitám se na jedné návštěvě, pomalu si zde vychutnávám meruňkový nákyp. Náhle spatřím na stole odložený tablet, na němž běží jeden soutěžní pořad o tisíce a tisíce Eur.
Zjišťuji, že mě dotyčný vlastník tabletu do virtuálně-mediální soutěže přihlásil, a tak před milovníky drastických reality show figuruje moje jméno. Zatím jsem vyhrál tři sta dvacet Eur, ale pak začíná jít do tuhého, když venku létají válečné vrtulníky a virtuálně střílejí do bytu, kde pobývám. Je to asi nějaká psychotropní zbraň, která mě nutí dělat bojové a kaskadérské výkony. Skáču z okna, abych ulovil svou zbraň, abych zničil nepřátelské vrtulníky. Zároveň se ocitám u podivuhodného bankomatu, který mi oznamuje, že jsem prý v nekonečné doživotní exekuci, a mnoho dalších lidí, kteří se přihlásili do "snadné" soutěže. Vidím tyto lidi, jak nastupují do vězeňských autobusů, jen já jsem asi nucen doživotně skákat a střílet do létajících vrtulníků a kulometných hnízd. Přece se snažím vyhnout se těmto bojovým akcím, a tak běžím lesní cestou podél potoka. Na vyvýšeném břehu vidím chladnou hořící postavu hnědo-oranžové barvy, původce virtuálního a reálného zla, které vyvolalo ty doživotní exekuce. Vyvíjím maximální sílu, až se mi podaří virtuálního ďábla shodit do kalného rozbouřeného potoka. Je chvíli krásný a povzbuzující klid, vracím se tedy k bankomatu, všude prázdno, již nelétají žádné válečné vrtulníky, nevidím žádné vězeňské autobusy, ale zadrátovanou moderní jeskyni, v níž hlasuje Poslanecká sněmovna o důvěře vládě, a to při svíčkách.
