Písmo:
A-
|
A+
Diskusia
(0)
Jako skupinka turistů a turistek vycházíme z lesního porostu na světlou travnatou louku. Přitom si ani neuvědomujeme, že na pozemek nesmíme, neboť nám již nepatří.
Právě pozemek připomínal beskydskou přírodu mého dětství. Zároveň jsme spatřili chaloupku a na louce pasoucí se býky.
Náhle za námi běží kovbojové, aby nás zajali. Později si uvědomujeme, že se ocitáme na zakázaném místě.
Jsme zavřeni v býčí stáji, ale v noci objevujeme díru, jíž prcháme odsud co možná nejdál.
Na silnici spatříme porcelánovou synagogu, kde nás přijímají na několik dnů pohostinným způsobem. Můžeme zde vydechnout, odpočinout si a občerstvit se. Jsme tu v bezpečí, abychom zmátli kovboje, jako bychom zmizeli načas z povrchu zemského.
Václav Kovalčík, Zlín
