Probíhá seminář ze sadovnické kompozice. Ing. Dupková zadává na tři hodiny úkoly. V jednom z nich bylo zadání ohraničit nějakou plevelnou rostlinu estetickým prostředím. Vůbec mě to nebavilo, raději jsem maloval vlastní dílo, kompozice a experimenty dosud neobjevené.
Najednou nastal konec semináře, všichni mí spolužáci a spolužačky měli hotovo, jen já dosud uvízl ve svých snech a experimentech dosud neobjevených.
Nesplnil jsem totiž, co se ode mě očekávalo. Ani ten blbý zápočet letos nebude, a to kvůli jednomu nesplněnému bodu.
Večer pořádám svou výstavu někde v galerii. Lidé si prohlížejí má díla i experimenty dosud neobjevené. Kompozice vnímají s překvapením a nadšením.
Najednou se objeví banda mých oponentů a kritiků, která mi hanobí mé dílo a experimenty dosud neobjevené.
Strhne se davová psychóza a bouře v galerii. Bráním se před touto lavinou dokonce kuchyňskými noži, příbory a skleničkami od šampaňského. Situace se podobá válečnému konfliktu. Ani policie nemá vůbec chuť a odvahu zasáhnout.
Zdá se, že je oponentura a kritika v negativismu úplně nesmrtelná. Již zmínění kritici též. Ne a ne je vyhnat z galerie, když se jim to nelíbí, a chtějí provokovat.
Všechno najednou zničené, dílo dosud neobjevené úplně vniveč, též má osobnost i dnešní večer. Kdo uhradí způsobené škody?
Václav Kovalčík, Zlín
