Jest ponuré podzimní odpoledne. Vyjíždím vlakem z náchodského nádraží na jednu zajímavou výstavu, která se koná někde v okolí Prahy.
Rychlík projíždí ponurou českou krajinou. Pokračuje až do temného okolí pražského. Kvůli nepřehledné temnotě přejedu zastávku novodobě populárního místa, kde má být vynikající výstava obrazů, nádherných terarijních ještěrů a obojživelníků.
Naštěstí ihned jede nějaký spoj cestou zpět. Konečně vystupuji na místě, z něhož vidím nedaleký palác, který je bohatě osvícen v exteriéru i interiéru.
Přicházím k pokladně, abych si koupil lístek. Bohužel jim "na potvoru" selhala elektronická evidence. Po zaplacení získávám vstupenku ručně psanou.
Všude obrazy různých uměleckých směrů od začátku, přes současnost až do daleké budoucnosti. Je to velmi zvláštní památka, která předpovídá, jak se bude vyvíjet umění v dalších etapách našich životů. Se skupinou dětí a mladých lidí prohlížím každý zajímavý kout.
Konečně vcházíme do sálu, v němž se nacházejí očekávaní plazi a obojživelníci. Jsou pěkní a milí. Také bych je chtěl doma chovat. Když se na ně dívám, tak mě zdraví přátelskou zpětnou vazbou i úsměvem.
Přátelsky se na mě dívají očičkama, mávají pacičkami. Je to vskutku radost pohledět, jak je jejich život zajímavý. Jsou ve vynikající péči zdejšího personálu a terarijních nadšenců.
Najednou zjišťuji, že jsem zde se zvířátky úplně sám. Skupinka lidiček už dávno opustila ještěří sál. A tak se loučím s hodnými tvorečky, pospíchám k východu.
Naštěstí jsou zde ještě návštěvníci, kteří se rovněž vydávají na odchod. Tvoří se zde dlouhá a pomalá fronta, a já musím na posledním místě déle čekat, až všichni vyjdou.
Poté přicházím na jednu autobusovou zastávku, ale o místních pražských a mimopražských zónách nic nevím. Nejsem si jistý, jakou jízdenku konkrétně koupit, abych se dostal včas na pražské hlavní nádraží.
Zeptám se jednoho znuděného mladíka, jakou jízdenku MHD mám správně koupit, abych dnes stihl poslední vlak, který jede z pražského hlavního nádraží zpět do Náchoda.
Setkávám se s odbytím, nezájmem, nepochopením a nadávkami typu, zda jsem, či nejsem nějaký fízl - revizor! Potom mi dotyčná osoba dává sprostě najevo, že dennodenně jezdívá dopravou na jednu falešnou jízdenku!
Ani nevím, jestli jsem se dostal alespoň v půlnoci zpět do Náchoda. Výstava byla pěkná a zajímavá. Možná v nádherné rezidenci pracují a cestují časem, též různými uměleckými směry budoucími.
Václav Kovalčík, Zlín
