Se svými náchodskými spolužáky se najednou ocitám v zajetí na jedné gondole, kterou kormidluje jeden pirát, a tak nesmíme opustit loď. Plujeme krajinou, jež se podobá Benátkám, plujeme kalnou stokou omývající městské domy.
Ten pirát chce vyhodit do vody jedno modré plátno s bílými ornamenty, a tak se ozývám, dokonce smlouvám, až se mi podaří jej zachránit. U všech na posádce lodi sklízím obdiv, modré plátno koluje mezi námi.
Jenže mě napadne chytře opustit plující gondolu, abych podal místní policii zprávu o únosu. Předstírám omdlení, padám z lodi do kalné vody, nikdo si ničeho nevšímá, ani pirát ne.
Brodím se k jednomu domu, kde nacházím jen prázdnou ordinaci a čekárnu. Najednou příběh zcela přeskakuje do náchodského prostředí alternativně reálného.
Každodenně navštěvuji matematicko-chemické studijní hodiny Helenky, která navíc připravuje ty, kdož mají maturitu již za sebou, ještě k další maturitě z matematiky a chemie. Již dva roky jsem to navštěvoval se svými humanitními spolužáky, jenže se v tomhle kurzu známkuje, a tak propadám, neboť jsou matematické příklady mnohem těžší a těžší.
Rozhodnu se tedy po svých dalších neúspěších studium navždy opustit, ale ono to nejde, vždycky se z nějakého důvodu vracím, abych i já jednou odmaturoval z matematiky a chemie.
Snad definitivně prásknu gymnazijními dveřmi, procházím vyzdobenou chodbou, někteří spolužáci běží starostlivě za mnou, vidím kolem sebe Husův sbor obklopený lesoparkem, o který se pečlivě starám. To vše se víc a víc ocitá v temném mlhavém oparu.
Snažím se navždy rychle zmizet před svými starostlivými spolužáky do jedné hospůdky, kde kamarádi z nižších ročníků hodují. Přivítají mě, a tak káva a kofola tečou proudem. Je mi zde dobře, zároveň jim vyprávím svůj příběh o Helence, matematice a chemii, o dalším maturitním čtyřletém studiu, které jsem definitivně opustil, vždyť stačí k životu jen jedna maturita.
Vracím se však ráno 26. července do budovy náchodského gymnázia, neboť jsem přesvědčen, že další přednáška a cvičení začíná v sedm hodin ráno. Zjišťuji však, že až v jednu odpoledne.
Prohlížím si tedy bohatě vyzdobený interiér gymnázia, později z něj vycházím, abych se opět dostal do historické památky Husova sboru a okolního lesoparku, abych zde opět bydlel a hospodařil, zopakoval si svá studentská léta, setkával se s přáteli, i když možná tu další exaktní maturitu třeba jednoho dne (ne)udělám.
Václav Kovalčík, Zlín
