Studuji nultý ročník postgraduálního studia, což byl zcela lstivý podvod z dílny univerzity, neboť nám napařili dosti nepříjemné předměty, kde jsem ani semináře nechápal.
V jednom z nich jsme měli vypracovat velmi těžký protokol během necelé hodiny, vůbec jsem nic nechápal, a tak sděluji vyučujícímu, že to přinesu později. On s tím klidně souhlasí, jenže já se právě ocitám ve stádiu určité rezignace se vším tím studiem.
Tenhle rok se navíc pohybuji mezi Prahou a Lesoparkem u Husova sboru v Náchodě. Neznámou a neprozkoumanou silou se pohybuji ještě do dalších míst, kde jsme dříve bydleli s rodinou.
Všude bylo pro mě připraveno harmonické a láskyplné pohodlí, a proto nechci žádné místečko zanedbat – vlastně se věnuji všemu krásnému a nultý ročník postgraduálního studia neustále odkládám.
Zároveň dlouhodobě neplatím kolejné na univerzitě, ale občas do Prahy beznadějně dojíždím.
Ve svém snu tak prožívám krásy malebné přírody a svá bývalá bydliště v různých ročních obdobích, až přichází kritický 27. červen, kdy teprve řeším svou dlouhodobou absenci, neabsolvované zápočty, promarněné termíny zkoušek atd.
Vůbec si se svou situací nevím rady, asi budu muset opakovat potupný „napařený“ ročník.
Docela ztracený čas, ale stálo to zato si zavzpomínat a putovat neznámou, dosud neprozkoumanou, dimenzí. Rád bych se však navrátil, abych svou neblahou situaci napravil k lepšímu.
Václav Kovalčík
