Zas prepadel mňa splín,
spomňel sem na hŕbu vin.
Hmm, hnal sem sa a necíťil,
luďí, duše, ich žiťí.
Mnohé túžby, elán dravý,
zapomňel na život hravý.
Viďel enem svoje ego,
stavjal cíle, kocky lego.
Jak odčiním odžité,
válal sem sa jak v žiťe,
ket frčal sem jak rychlík z Prahy,
ket cíl byl mi najvíc drahý?
Vjeru nevím, asi staroba sama
poví , co veselohra a co dráma.
Tak prepáč, múj živote, odpušťeňí,
s pokorú to skusím zmňeňit.
dedo Pejo






