Trvanlivé manželstvo
Jakú radu, dzífča, dám ťi,
by´s nemusela život vráťit.
Jak ve vstahu prežit vjek,
radovat sa a žádný drek.
Vím - žena, mama, sestrička,
co dzeci a rodzinu si híčká.
Chlap by mňel byt istota,
drsňák abo dobrota.
Ket prejdú týdňe medové
a začnú doby ledové,
moja milá, v lásce hraj,
aspoň ilúziju - tú mu daj.
Daj mu najest, pusci ven,
nech sa splňí pivňí sen.
Pofúkaj a polutuj,
je hrďina, žádný .uj.
Ďeckám rice umývat,
prebalovat a spívat,
čítat, písat úlohy,
na to nemá on vlohy.
Za každú prácu hýkaj, chvál
a on neodbjehne v dálnú dál.
Nesci, aby létal na vysávači,
ket podrímat sa jemu ráčí.
On je huava, ty ten kŕčik,
on pán tvorstva - z dreva tĺčik.
Co sceš jemu do úst vlož,
co ty povíš - klamstvo, lož.
A tak hrdličky hrkútajú,
svokru doma že nemajú.
Céra s mamú – taký holport,
že manželstvo končí sofort.
No, jakú radu nakonec,
neví aňi Japonec,
že to bude prostá úcta,
kéž by ju mjel každý z tucta...
dedo Pejo
