Co píšu, nejsú básňe, enem ríkanky, navečer aj zaránky. Pro radosc a úsmjef úst, no, nech nevlecí vám do ňich chrúst. Neberte mňa vúbec vážňe, prosím, prosím velmi snažňe! Život lachší s úsmjevem, bes plaču a né s revem.
Šampáňo sú bublinky,
cuckal sem u Valinky.
Co to ale za velký šok,
mám zrádňíka, chytám blok.
V škatuli sú místo flašek,
prachy, zírám jak ten šašek.
Nechám si já zájít slinu,
za ty prachy nemám vinu.
Poslal mi ich plný žoch,
proč že asi, len, ví Boh.
Za zakázku, za podvody,
opálím sa já u vody.
Opálím si ze dvje jamky,
možno dajú mi náramky.
V basi sunka zjavňe málo,
Bože, len aby sa tak nestalo!
dedo Pejo
Emeritňí Doc. Ing. Štefan Vidlár, CSc. alias dedo Pejo, rodák z Holíča ze severňího Záhorá (70, 176, 120, 630 – vjěk, výška, váha, dúchodek v euro), odejdúc na penziju z Prešporku žit na Záhorí tentokrát s ozajstnýma zvírencama, aby mu čekáňí na pravdu Boží lachší ubíhalo, insitňe píše a veršuje vážňe aj ze srandú s chybama v zmuchlanej Záhoráčťině a ňekedy aj po slovensky. Politická satira mu neňi cuzí. (Sem tam pridá aj fotku.) Zoznam autorových rubrík: Nezaradené, Súkromné
