Napíšu toto radši jakože o sebje.
My v malej ďeďince aňi výhledovo v Pláňe obnovy nemožeme rátat s čiščičkú odpadňích vod. A tak naše hlavňí ťelňí výlučky zhromažďujeme do žump, z kerých ich vytahujú a Búhvíkam následňe vylévajú místňí podňikatelé na obstarožňích fekáloch ešče z komunistickej éry. Je to tabu, o kerém sa z dúvodú tejto ludskej nevyhnutnosci mlčí a nevyprávjá, protože cenovo prijatelňí ekologické rešeňí asi neexistuje.
Z jari ožili šeci naši súseďi a jali sa tyto žumpy vyprázdňovat. Ríká sa, že co robí súsed, rob aj ty, tak sem zavolal svojemu hlavňímu odbjeratelovi našich zimňích výlučkú. Chlapec sa opýtal, že kolik krát má vyvést? Zvyknutý, že štandardňe s ohledem na objem našej žumpy dva krát. Mám vymyslený a okalibrovaný hovnomjer (podla slova vodomjer, líhomjer a pod.), podla kerého vidzím stav naplňeňá žumpy. (Jéžiš, tu neodolám napísat ten nepjekný ftip, že jaký je rozdzíl medzi učitelkú a žumpú? Žádný, buď je nasratá alebo vyčerpaná...) I pýtám sa starej mamy, či na to fčil máme? Ten mjesíc ale bylo jaksi vícej mimorádňích výdafkú, napr. odešla kosačka, tak ríká, že bude stačit enem jeden krát. V hanbje a potupje ríkám mladému, že teda výňimečňe enem jeden krát, protože ces zimu sme mňeli jaksi rídší sráňí. Co povidat, že...
A ket tak fčil sleduju poryvy našeho voleného (ex)lídra ohledem 25%-ňí DPH a nových daňí uš ze zdaňených nehnutelnoscí, budeme sa muset s velikú pravďepodobnoscú pripravit na ešče o cosi ridší a možno aj najridší sráňí...
dedo Pejo
