List Ježiškovi
Milý Ježišku!
Toto je prvý krát, co sem sa ťi rozhodel napísat. Je jedno kam, lebo ty mosíš byt všaďe. Celý život sem na tebja vjeril, lebo tak mňa vychovali. Pravda, ňegedy sem to skovával aj tajil, lebo sem mňel strach, lebo sem sa bál. Aj sem byl pohodlný, plný inačích záujmú a na tebja jaksi nevyšel čas. A ty sa´s na mňa za to vúbec nenahňeval, nechal´s v mojej huavje a srdci bježat čas a ten to pomály a isce zarídzil. Vrácil sem sa, Ježišku, vrácil.
Idú Vánoce, je advent. Luft je plný očekávaňí, ale, žel, aj tej pliagy. Celý svjet je s ňú v trecí svjetovej vojňe a zaťím hnusoba dosť vyhrává. Čovjek dostal od Pána Boha do vínku a daru slobodu. Tak si na ňu zvykel, že enem čaško znášá jeji omezováňí. Jakýsi je ten fčilkajší Homo zhýčkaný, jak já kedysi, ket sem byl plný sily a kváziistoty. Já myslím, že ty nás, Ježišku, aj v temto prípadze necháváš, aby sme dozreli, zmúdreli, poučili sa, že? Já vjerím, že určiťe donde čas, kedy poznáňí „škod“ na ludském roďe prevládne nad našú hlúposťú a že ftedy zafunguje ten „boží“ pud sebazáchovy čovjeka a téš celého hjuman kajndu. Vjerím, že rás pokora zvíťezí nad arogancijú a ignorancijú.
Proto, milý Ježišku, píšu ťi, ale nescu po tebje donést žádný dárek. Proto, lebo vím, že ty víš, co potrebujeme a rás nám to aj tak dáš. Ty nám furt odpúščáš a nedokážeš sa na nás navjeky hňevat. Píšu ťi tento otevrítý dopis možno proto, aby si ho mohel prečítat aj ňegdo druhý. Aby sa možno zamyslel sám nad sebú.
To je šecko, co sem scel vypovidat, prosím ťa, pomáhaj nám a ochraňuj nás, ale lepší, jak ťí policajci!
Amen
dedo Pejo
