Jak sem lásku lúbil vjerňe,
to pamatám, v huavje zrejmé.
Co sem robil, budoval,
lumpačiny de skoval.
A to bylo dosťi dávno,
vím, že u Ňitri leží Pravno.
Pamatám na otca, mať,
jak len dobré sceli dat.
Co sem robil, stváral fčéraj,
objesím sa snát na veraj,
nespomenu, prehutuju,
jeduju sa, hubu duju.
Stretnu chuapa, jak sa máš?
Jak sa voláš, méno znáš?
Nakúpit mám tri vjeci,
čvirikám jak fták v kleci...
Palica je trecí noha,
de je, zapomenu, pro Pána Boha!
Pro šecko sa vracám furt,
uš nebaví mňa vječný špurt.
Pane Bože, prosím, chráň,
pamjac v huavje, plnú škraň.
Ešče chvílku s jasnú myslú,
až za Dunaj, Odru, Vislu...
Ďekuju pjekňe.
Amen
dedo Pejo