Komunista mrzačil mi víru, demokrat zas dušu. Nebral sem to vážne, nenamíril kušu. Proč, protože moje ťelo to jedno isté stále scelo. Dotyk lásek za úsvitu, s citem aj tých tak bez citu.
Zapomňel sem
(27. 4. 1974)
Zapomňel sem, lecí čas,
výročí mám znova, zas.
Kedy´s bral sem ďevu milú,
ona krásu a já silu.
Fčil su ďedek churavý,
sotva sa mi vybaví,
že mňel sem chuť a tach na bránu,
nebyl problém aňi k ránu.
47 plus pjet rande,
za tú dobu chuc ci zánde.
Naprík temu, stará mama,
čiperná je laňka, lama.
Já ďekuju jí, vzdávám hold,
odevzdávám celý žold,
v spomínkách sa raduju
a zrídka hubu naduju.
Emeritňí Doc. Ing. Štefan Vidlár, CSc. alias dedo Pejo, rodák z Holíča ze severňího Záhorá (70, 176, 120, 630 – vjěk, výška, váha, dúchodek v euro), odejdúc na penziju z Prešporku žit na Záhorí tentokrát s ozajstnýma zvírencama, aby mu čekáňí na pravdu Boží lachší ubíhalo, insitňe píše a veršuje vážňe aj ze srandú s chybama v zmuchlanej Záhoráčťině a ňekedy aj po slovensky. Politická satira mu neňi cuzí. (Sem tam pridá aj fotku.) Zoznam autorových rubrík: Nezaradené, Súkromné
