Co napísat, v životě sa moje cesty skrížili s vícerýma psíkama. Napr. Maxo1 - nekonečně neúnavný čiperný donášač lopťiček, jedovitý míšanec se špicem alebo Maxo2. Echtovňí tulák, kerý na to ale jeden rás velice doplaťil. Všeci ste viděli trilógiju Slunce, seno a ..., kde velebný pán zaiskril svojim nevyužívaným mužstvem na elektrickém ohradňíku. Ket sme ho namontovali my na našem humně, ale aj v dolňí vrstvjě pro menší zvírence, Maxo sa vracal z jednej s potulek, netušíc a nevjěďíc o co kráčí, ledabylo preskočil živý drát a presně na vlhkého pišuláka dostal parádňí šlehu. Taký frenetický fistulový kvikot, piskot, vreskot, s kerým upaloval dom, ste ešťe nečuli. Asi dva dňi potem straťil jakékolvjěk chúťky na túlaňí a kryl sa doma bespečím svojěj búdy. Dúsletky to na Maxovi chválabohu nezanechalo žádne, protože ze súsedových sučkú splodil psího potomka, jak to bylo s velebňím pánem nevím?
