Podle Havla je život sloužící ideologii „životem ve lži“. „Člověk… nemusí přijmout lež. Stačí, že přijal život s ní a v ní. Už tím totiž stvrzuje systém, naplňuje ho, dělá ho, je jím,“ zdůrazňuje v Moci bezmocných.
Proti tomu staví schopnost lidí „žít v pravdě“ čili říkat nahlas, co si myslí, solidarizovat se spoluobčany, tvořit tak, jak chtějí, a chovat se prostě v souladu se svým „lepším já“.
„Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne.“
Tieto citáty charakterizujú moje snahy posledných dní. Václav Havel je pre mňa morálnou autoritou a silou.
Viem, boj za práva občianskej spoločnosti je tuhý a ťažký boj. Často , ak sa človek do neho pustí, je v ňom sám, dáva do neho celé svoje snahy, fyzické i mentálne sily. Mrzí ma, že pravda stále nemá v dnešnej dobe dôveru a silu.
Do tohto úsilia som sa dal preto, lebo mi záleží na občanoch nášho mesta. Záleží mi na sociálne slabších, zdravotne znevýhodnených, v meste, i v štáte. Viem, že budem obviňovaný, že som populista, tvorič senzácie.
Ozývajú sa mi ľudia, ktorí si podali žiadosť o nájomný byt a hnevá, ich, že mesto plánuje byty prideliť hokejovému klubu. V ich mene som sa ozval a začal túto tému riešiť.
Chcem vás však o niečo poprosiť. Ak vo svojom živote cítite neprávosť, poukážte na to, aj napriek možným problémom.
