Jak svou tradicí, tak i něčím, co se slovy špatně popisuje. Každopádně tam je i duchovní rozměr. Tak pojďte aspoň kousek.
Na konci cesty se v kanceláři, zvané "officina des peregrinos", dotyčná osoba poutníka zeptá, jaký byl účel jeho cesty. Jestli sportovní, či jen z hecu, jiná dovolená, anebo duchovní. Jistě lze dohledat patřičné statistiky, kolik lidí míří do Santiaga z posledního důvodu. Určitě je třeba mít potřebnou fysickou kondici (pokud někdo začne pouť jen tak, bez jakékoli předchozí přípravy, buď to nedá, anebo má značné potíže). Nicméně pokaždé, když jsem do cílového města mířil, vždy jsem cítil, že nejde o obyčejný pochod nějakou trasou. Hledat správné slovo je obtížné, po jeho vyslovení se člověk otřese, protože to zní jako klišé. Jsem si však jist, že nad poutníky je jakýsi "nebeský dozor", starost o každého, kdo je na trase.
Španělsko je zemí se silnými křesťanskými kořeny, které jsou znát na každém kroku. Každá, i ta nejmenší víska, má uprostřed kostel či aspoň kapličku, podél cesty jsou kříže (nejen ty poutnické), různého druhu a velikosti. Ve velkých městech na trase jsou katedrály (Pamplona, Burgos, Leon, Astorga a samozřejmě i Santiago). Ty jsou patřičně pompézní, někdy připomínají trochu i muzea, v mnoha z nich se platí vstupné a to i pro poutníky s báglem na zádech. Jistou výjimkou je Santiago s ostatky apoštola Jakuba.
Aspoň pro mne byly zajímavější ty menší kostelíky či kaple v malých obcích. Byly člověku tak říkajíc blíže, méně odosobněné, často s překvapivou výzdobou - viz níže. Jejich historie byla někdy překvapivě dlouhá, jak bylo možné vyčíst z cedulky (téměř vždy jen španělsky), běžně 15-16. století, někdy však i století 13.
Kdosi se mne ptal, proč jdu na křesťanskou pouť, když je moje zaměření jaksi jiné. A mne napadlo, že apoštol Jakub, stejně jako všichni okolo Ježíše, byli Židé, takže je to pro mne vlastně jakási pouť k otcům. Koneckonců, každý si mohl vybrat, jak píšu výše.
Když jsem vyrážel na pouť, říkal jsem si, na co budu celý den myslet, jsa osamělým poutníkem. A napadlo mne, že každý den si vyberu někoho, koho mám rád, bez ohledu na to, jestli je naživu či na mně už dohlíží odjinud. Těm žijícím jsem vždy napsal, že je to "jejich" poutní den, kdy mne virtuálně doprovázejí na cestě, věnoval jsem jim část svého dne myšlenkami na ně, na jejich osud, případné trápení, o kterém vím. Vždy jsem dostal milou odpověď s poděkováním s přáním "dobré poutě, což bylo potěšující. Rovněž jsem dospěl k rozhodnutí, že se pokusím upravit si po návratu některé narušené vztahy, které mne léta provázejí a které by bylo záhodno dát do pořádku. A každý den ráno a večer děkování Ellimu, že vše jde tak dobře a bez překážek.
Jako obyčejně, pár fotografií z cesty.
Tady jsem měl nutkavý pocit obejmout zdejšího faráře a zůstat na noc. měl bych si s ním jisto jistě o čem povídat.
Pokračování příště...
Dnes 23.6.2022 je na českém kanálu televize Noe můj rozhovor s moderátorkou, kde si povídáme o cestě do Santiaga. Pokud budete mít zájem, tak koukněte.
