Vzorec pojednává o relativitě času. I když je Albert na snímcích fousatý, je nad slunce jasnější, že byl ženou. Čas je totiž relativní pojem.
Všichni, co žijí ve svazku, to znají. Netřeba tomu dávat vzorec. Jde o axiom, který se nedokazuje. Jinak plyne čas muži a jinak ženě. (pokud jde o další varianty pohlaví, zatím to není jasné a je to nejspíše úkol pro katedru genderových studií.). Stran echtovního muže a ženy je však naprosto jasné.
Zatímco muž je schopen celkem přesně definovat časové jednotky, u ženy jde pouze o velmi pojem, který je v časové linii široce rozkročen.
„Budu tam za 15 minut“, hlásí z auta muž, který se vrací hladov od soustruhu s tím, že milá a laskavé ženuška má dostatek času vytáhnou z lednice hovězí vývar, kus tlačenky, nakrájet chleba, namáznout jej hořčicí a skočit do sklepa pro pivo. Pokud se hladovci nestane nic závažného (spadlé šraňky a čekání na nákladní vlak, který se posunuje krokem), je oněch 15 minut celkem přesným odhadem, kdy v zámku cvakne klika a to zvíře se usadí ke žlabu.
U ženy je to jednoznačně jinak.
„Počkej vteřinku“, hlaholí na mne žena, když už sedím v nastartovaném autě před domem, který byl již cestou na divadelní kus uzamčen a i žena již pootevřela dveře samohybu. Snaha o zdrobnělinu specifické veličiny má za úkol uchlácholit trpícího muže. Nikdy, opakuji, nikdy jsem se nedozvěděl, co se v tu době děje. Jasně, že oněch „jedenadvacet“ bude mít své početné sourozence. Žena mizí za domovními dveřmi, motor běží a moje vteřinovka na hodinkách značky Tissot zběsile provádí jeden výmyk za druhým. Po letech zkušeností s termínem „vteřinka“ odhaduji tuto časovou konstantu v ženském provedení na cca 5-7 minut.
Dalším pojmem je „minutka“. Samozřejmě opět zdrobněle, ale jaksi drsněji je dáno najevo, že tentokrát bude účelné vypnout nejen motor auta, ale vystoupit z něj, obléci si redingot a dát s náhodným kolemjdoucím sousedem řeč o možnostech pěstování česneku odrůdy Karel IV. v našich podmínkách, vyhlídky místního fotbalového klubu SK Slavoj Kopidlno v příštím divizním utkání s Lidečkem, případně pikantní podrobnosti o nových milostných avantýrách starosty obce. Netřeba spěchat. Koneckonců česnek taky roste pomalu a milostný život blízkých jest hoden trpělivě probírat ze všech stran. Opět jako pečlivý pozorovatel jsem časem onu minutku v mužském pojetí specifikoval na cca 35-40 echtovních minut.
Zbývá hodinka (už se jen opakuji, že nejde o hodinu, ale hodinku). „Skočím si na hodinku k Jarce..“ je faktor, který dává muži již neobyčejnou časovou možnost seberealizace. Jedni zavolají kámošům, že dneska na to pivo přijdou a že nebudou spěchat domů. Hračičkové vyhrábnou zpod komody krabici s Piko vláčkem a rozloží jej po obýváků včetně figurek přednosty a nádražní pumpy se zahnutým zobákem. Času na sestavení vlakové soupravy je habaděj. Radost z volného času je sice kalena nutností obstarat si jídlo sám, ale jelikož jde o zřídkavou situaci, Klobáska s křenem, chlebem a pivo spolehlivě zaženou žaludeční křeče. Je jasné, že hodinka se protáhne na dobu od oběda do smrákání, kdy ženuška dorazí s omluvným výrazem a slovy : „To mě ale zdrželi, co?“
Nechtějme po ženách, aby byly v čase exaktní. Koneckonců, ve vzorci e=mc2 je ten faktor c (čas) umocněn na druhou. Geniální, viďte? Vždyť Einstein byla přeci žena.....
Psáno pro www.blogosfera.cz
