V jedné restauraci měli barmana vyhlášeného tím, že má v rukách sílu jako hydraulický lis. Když on vymačkal do nápoje citrón, bylo jisté, že už z toho citrónu nikdo nevymáčkne ani kapku. Majitel restaurace se rozhodl udělat z toho reklamní akci:
" Kdo z takto vymáčknutého citrónu vymáčkne jedinou kapku, má večeři zdarma a navrch 1000 dolarů."
Přihlásilo se mnoho siláků, zkoušeli to, zkoušeli, ale svou večeři si nakonec zaplatili sami. Až jednoho dne se objevil malý mužík v odřeném sáčku a sešlapaných botách. Bohatě povečeřel a že to chce taky zkusit. Restauratér i všichni kolem se potutelně usmívali, ale mužík vzal vymačkaný citrón, zmáčkl a... a do skleničky dopadly hned čtyři kapky. Všichni oněměli údivem. Potom restauratér zmačkal účet za večeři, sáhl do kasírtašky a vysázel na pult 1000 dolarů.
" Řekněte mi, pane," obrátil se ještě na mužíka, který schoval peníze, " kde pracujete? Jste u armády, nebo u policie?"
" Ne," odvětí mužík.
" Tak cvičíte nějaké asijské bojové umění?"
" Taky ne."
" Vždyť to není žádná legrace dostat z takto vymačkaného citrónu ještě čtyři kapky, co tedy děláte?"
" Pro naši židovskou obec vybírám příspěvky."
Přijdou před rabína Kohn s Roubíčkem a ptají se ho:
"Rebe, můžeš nás rozsoudit, nějak se nemůžeme shodnout: je černá barvou?"
"To není jednoduchá otázka. Vraťte se za týden, dám vám odpověď," říká rabín.
Týden studuje Tóru, modlí se a žádá Hospodina o pomoc. Za týden se sejde s oběma soukmenovci a povídá: "Bylo to těžké, ale mám odpověď: pokud vezmeme na pomoc substraktivní analýzu světla, pak černá je skutečně barvou."
Kohn a Roubíček si vymění pohledy, načež Roubíček řekne: "A rebe, můžeš nám říct, jestli bílá barva je taky barvou?"
Rabi si opět vyžádá týden pilného studia Tóry, očisty a modliteb a poté odpoví: "Vzato z pohledu aditivní analýzy světla, sečteme-li všechny barvy spektra, dá to bílou. Proto lze říct, že i bílá barva je barvou."
V tu chvíli se Roubíček obrátí ke Kohnovi a vítězoslavně prohlásí: "Tak viděj, Kohn, že jsem jim prodal barevnou televizi!"
Malý Samuel byl na nákupech se svojí matkou a strašně se otravoval. Když ale za výlohou hračkářství zahlédl plechový vláček, tak ožil. Velice po hračce zatoužil. Prosil, škemral, plakal, vztekal se, ale nic mu to nebylo platné. Nakonec zlostně vykřikl:
"Jsi nejhorší ženská na světě!"
Matka ho něžně pohladila a řekla:
"Samueli, zlatíčko, jednoho dne se oženíš a pak zjistíš, že tomu tak není. Věř mi."
,, Mojše promiň, ale velice pospíchám, tak si udělej čaj sám. "
,, Dobře mamele, ale kolik lžiček cukru mám rád ? "
Muž založil květinovou zahradu. Zryl, zasel a čekal. Vzešlo mnoho krásných květin, které chtěl, ale i mnoho pampelišek, které velmi nechtěl. Zkoušel všelicos, ale nepodařilo se mu zahradu jich zbavit. Zašel i za rabínem, velkým znalcem zahradničení. Vyzkoušel i jeho rady, vše marné. Seděli spolu s rabínem nad zahradou, plnou pampelišek, a mlčeli. Po chvíli řekl rabín: „Mám ještě poslední radu. Zkus mít rád pampelišky.“
Sára se ptá manžela:
,, Abram jaké máš rád ženy- chytré nebo hezké?"
,, Ani chytré ani hezké, já mám rád jenom tebe.."
Farmář Moishe stanovil v poslední vůli, jak budou po jeho smrti rozděleny krávy mezi jeho tři syny. Rozhodl, že by bylo spravedlivé, aby jednu polovinu dostal nejstarší syn, jednu třetinu prostřední syn a jednu devítinu nejmladší syn.
Když Moishe zemřel, mělo stádo dobytka 17 kusů. Protože synové nedokázali krávy spravedlivě rozdělit, zavolali učeného rabína.
Ten po velkém přemýšlení odjel domů a vrátil se s jednou vlastní krávou, aby mělo stádo 18 kusů. Poté dal nejstaršímu synovi 9 krav, prostřední dostal 6 krav a nejmladší 2 krávy. Jedna kráva zbyla, tak si rabín svou krávu vzal zase s sebou domů.
Abram se ptá svého šéfa.
,,Prosím vás, můžu dnes odejít z práce dřív? Manželka chce abych s ní šel na nákup. "
,,Ne, musíte být v práci."
,,Velice vám děkuji. "
Harry Abramovitz se strašně moc chtěl stát členem Greenvale Country Clubu, snobského klubu, který nikdy nepřijal žádného Žida.
To Harryho vůbec neodradilo. Nejprve si úředně nechal změnit jméno Harry Moses Abramovitz na Howard Trevelyan Frobisher. Poté odletěl k plastickému chirurgovi do Švýcarska, který změnil semitský profil na nordický. Pak si najal učitele z Anglie, aby změnil jeho přízvuk typický pro Hester Street na melodicky dokonalý akcent Regent Street. Následně pomohl několika členům klubu v nesnázích, takže mu dlužili laskavost. Na oplátku ho doporučili za člena.
Dva roky po zahájení svého projektu se Howard Frobisher, rozený Harry Abramovitz, objevil před přijímací komisí. Předseda řekl:
"Uveďte prosím své jméno."
Harry odpověděl dokonalým Oxfordským přízvukem: "Howard Trevelyan Frobisher."
"Jaké máte vzdělání, pane Frobishere?"
"Obvyklé školy: Eton ... Oxford ..."
A na závěr se předseda zeptal:
"A jakého jste náboženské vyznání?"
"Gój."
Na zdi v Mosheho obchodě s nábytkem visí tři nápisy.
č. 1 - „Existují dva velmi dobré důvody, proč neproplácíme šeky. Buď vás neznáme, nebo vás naopak známe.“
č. 2 - „Máme dohodu se všemi místními bankami. Oni neprodávají nábytek a my neproplácíme šeky.“
č. 3 - „Nemůžeme za to, že naše konkurence má levnější nábytek. Oni nejlépe vědí, za co stojí.“
Jde rabín po Manhattanu a proti němu Roubíček. Roubíčka najednou zlomí hrozivej záchvat kašle až se musí opřít o mrakodrap.
Rabbi k němu dojde a praví: "Roubíček, řeknou mi, že voni kouřej?"
"Nchojo urr kchmkchm, rabbi, už je to tak."
"A kolik jich vykouřej za den, Roubíček?"
"Tak tři čtyři krabičky, rabbi."
"A jak dlouho voni kouřej?"
"No už dvacet let."
Rabín se zamyslí, počítá a pak povídá: "... a věděj voni, že kdyby nekouřili, tak ten barák, co se vo něj tady opíraj ,už moh bejt jejich?"
"Věděj, rabbi, von je můj."
Shavua tov.
