Homeopatie - základní informace
Homeopatiivytvořil jediný člověk, Samuel Hahnemann (1755-1843). Narodil se 10.dubna 1755 v Míšni, vystudoval na knížecí škole Sankt Afra a medicínustudoval v Lipsku, Vídni a Erlangemu. Jako dvaadvacetiletý vstoupil dořádu svobodných zednářů. Do tohoto řádu byl uveden baronem Samuelem vonBruckenthalem, kterému Hahnemann sloužil jako domácí lékař a knihovník.
Svou doktorskou disertační práci vypracoval pod vedením svobodnéhozednáře profesora Schrebera. V této práci se poprvé zmiňuje oMesmerovi, vynálezci tzv. živočišného magnetismu, jehož názory silněovlivnily Hahnemanna...
Duchovní pozadí homeopatie jeesoterní. Sám Hahnemann totiž mluví ve svých dílech mnoho o "bohu",který jej uvedl do tajemství nové léčebné metody a homeopatii označujeza "božskou cestu" léčení.
Mohli bychom se tedy mylně domnívat, žeHahnemann byl věřící křesťan a že léčebná metoda, kterou nám zanechal,je "božím darem" pro nás. O tom, jak daleko byl Hahnemann ve svémmyšlení od křesťanství, mohou svědčit například jeho slova, kteránapsal v dopisu svému žáku Stapfovi.
eho vzorem je východní učitelKonfucius. Hahnemann ho označuje jako "dobrodince lidstva, který ukázalcestu k moudrosti a k bohu". Ježíše Krista pak pojmenoval jakoblouznivce a jeho spásné působení jako bajku a pověru. Základníprincipy svého učení o homeopatii pak přebral z pohanských náboženstvíČíny, Tibetu, Arábie a z pohanských kultů. Např. při léčení nemocimozku používali čínští léčitelé vlašské ořechy, protože jejich vzhledpřipomínal svou podobou mozek. Princip podobnosti se vyskytuje také uznámého středověkého mága Paracelsa, který při svém léčení využívalastrologie. Tvrdil, že každá určitá rostlina vykazuje vnější podobu kurčitému orgánu lidské neduhy. Bodláky měly pomáhat při píchání v boku,blín, který nese podobu zubu, doporučoval pro léčbu zubů
Hahnemann se už ve svém mládí věnoval studiu účinnosti různých léků.Mezi jinými zkusil na sobě i účinek kůry z chinovníku, která byla v tédobě používána jako lék na malárii (tak byly tehdy nazývány všechnyepidemické horečky včetně chřipky). S překvapením na sobě pozorovalpříznaky podobné příznakům malárie, tedy horečku a zimnici. Byla toovšem, jak dnes víme, zcela neobvyklá reakce, daná zřejmě Hahnemannovoupřecitlivělostí, idiosynkrazií. Z této výjimečné reakce Hahnemann mylněodvodil základní princip homeopatie s obecnou platností - léčenípodobného podobným (similia similibus curentur), tj. nemoci se majíléčit takovým lékem, který u zdravého člověka vyvolává podobné příznakyjako choroba. Při zkoušení jiných preparátů Hahnemann došel k závěru,že jejich léčebný efekt je tím větší, čím větší bylo jejich zředění.Vysvětloval si to tím, že lék obsahuje léčivou duchovní esenci,potlačenou hmotou. Tato esence se může uplatnit teprve po odstraněníhmoty ředěním. Čím větší je ředění, tím větší je účinek. Tak se zrodildruhý, opět mylný princip homeopatie, princip minimálních dávek,infinitesimálního ředění. Ten ovšem odporuje všem poznatkům chemie afarmakologie, která tvrdí, že účinek s ředěním zákonitě klesá, ale itento Hahnemannův omyl lze pochopit. Koncem 18. století neměla medicínak dispozici téměř žádné účinné látky a používala jen drastické,pacienta poškozující sloučeniny a metody. Když se léky vysadily nebo sepodaly vysoce ředěné, mohlo to pacientům jen pomoci.
Postupně Hahnemann vymyslel nebo převzal další principy, které se stalysoučástí disciplíny, kterou nazval homeopatií: Život řídí duchovnísíla. Choroby mají vznikat působením tzv. miasmat, vnějších vlivůduchovní povahy. Léky se připravují postupným ředěním, tzv. potenciací.Jejich účinnost se kromě ředění musí zvyšovat protřepáváním, tzv.dynamizací. Léčit se má individuálně nebo podle konstitučních typů,kterým odpovídá specifický, tzv. konstituční lék. Ten se vyhledáváporovnáním souboru subjektivních příznaků s tzv. obrazem léku,zjištěným zkoušením (tzv. provingem) u zdravých osob. Choroby senesmějí potlačovat. Jiné léky se aplikují na orgán levostranný, jiné napravostranný (zákon laterality). Dávat se má jen jeden lék v jednomčase. Homeopat musí mít zvláštní vztah k pacientovi atd.
Hahnemann tak vytvořil ve svém základním díle Organon der rationellenHeilkunde (z roku 1810) novou léčebnou metodu, založenou na souboruzcela kuriózních principů. Homeopatie však narazila od samého začátkuna kritiku, vedenou z několika směrů:
• byly zpochybňovány principy homeopatie;
• byly objeveny logické rozpory uvnitř samotné homeopatie;
• účinnost homeopatie byla ověřována a zpochybněna experimenty a klinickými studiemi.
Principy homeopatie
Ukázalo se, že všechny základní principy, na kterých stojí homeopatie,jsou chybné. Dobře to lze demonstrovat analýzou principu minimálníchdávek. Homeopatické preparáty se připravují postupným ředěním z účinnémateřské substance, kterou mohou být různé minerály a sloučeniny,výtažky z rostlin nebo živočichů apod. Jeden díl roztoku mateřskésubstance se ředí deseti díly (ředění decimální, označované písmenem D-Dr. Peithner) nebo stem dílů (ředění centesimální, C nebo také CH -Boiron) etylalkoholu nebo vody za stálého pravidelného třepání. Zevzniklé směsi se opět odebere jeden díl a ten se zředí znovu stejnýmzpůsobem. Tento postup se mnohonásobně opakuje a lék, homeopatikum, sepak podává pod označením např. C10 (desetkrát postupně ředěný), C30,C200 nebo D6, D30 apod. Znamená to, že počet molekul původní substancese postupně zmenšuje. Abychom měli představu, kolik molekul konečnývýrobek obsahuje, je nutno vědět, kolik molekul je obsaženo v původnítinktuře a kolikrát se preparát ředil. Vyjdeme z počtu molekul v jenommolu, tedy počtu gramů látky, odpovídajících molekulární váze látky.Tento počet je znám, je to 6.922 x 1023, známé Avogadrovo číslo. Je toobrovské, téměř neuvěřitelné množství molekul. A jak je tomu přicentesimálním ředění homeopatik? Při prvním ředění se zmenší početmolekul původní substance na setinu, při druhém na desetitisícinu,třetím na miliontinu. Po více než deseti ředěních přesáhne ředěníhranici Avogadrova čísla. Přesný výpočet by musel vycházet z chemickéhosložení účinné látky a velikosti její molekuly i z koncentrace látky vmateřské tinktuře, ale obecně platí, že při ředění (potenciaci) kolemC10 - C12, resp. D20 - D24 nenajdeme v balení homeopatika s největšípravděpodobností už ani jedinou molekulu výchozí látky. A protože víme,že všechny chemické, tedy i biochemické reakce v lidském těle jsoureakcemi mezi molekulami, nemůže být homeopatikum účinné. V jakémprostoru bychom takovou molekulu museli hledat, ukáže další výpočet:při běžném homeopatickém ředění C30 bychom jedinou molekulu původnílátky museli hledat v 1 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000000 000 000 000 000 000 000 000 molekulách vody, což odpovídá velikostinádrže více než 30 miliardkrát větší než je velikost Země. Při tom se unás prodává proti nachlazení preparát Oscillococcinum s potencí C200.
Angloamerická homeopatická škola používá ředění (potencí) ještě dalekovyšších, až milionových. Takový preparát ovšem nelze ani vyrobit, stačívýpočet: kdyby se při každém kroku směšoval jeden díl tinktury s 99díly vody a musel se podle předpisu 100x protřepat, pak by tento kroktrval nejméně 5 minut. Milion kroků by se dal uskutečnit za 10 let,miliarda za dobu tisíckrát delší.
Potence se dělí na:
1. nízké : od 0 do D3,
2. střední : od D6 do D 12,
3. vysoké : od D30 do D 1000.
Druhy homeopatických léků:
1. tablety – lisované tablety mléčného cukru, v nichž je obsažen lék,
2. globule – kuličky třtinového cukru napuštěné tekutou potencí,
3. ampule – do ampulí se sterilizují lékové potence s izotonickým roztokem,
4. masti – vyrábějí se v poměru 1 : 10 základní tinktura k alkoholovému masťovému základu.
Homeopaté se pokusili obejít překážku, kterou představuje Avogadrovahranice, nápadem, že se molekuly mohou v roztoku otisknout a že účinnáduchovní esence se předává a potencuje dále, snad do nekonečna, dalšímmnožením otisků i za nepřítomnosti původní molekuly. Otisk sipředstavují tak, že molekuly roztoku, tedy vody, jsou uspořádány podlevzoru účinné substance specifickým způsobem. Pravda sice je, žemolekuly vody vytvářejí shluky, tzv. klastry, které jsou přítomnostíjiných molekul ovlivňovány, ale po odstranění těchto molekul jakýkoliotisk okamžitě mizí v neuvěřitelně krátké době. Molekuly vody jsoutotiž v neustálém pohybu a její klastry se rozpadají během pikosekund,a znovu se vytvářejí jiné. Možnost trvalého uchování jakékoli informaceve vodě je tedy vyloučena, nehledě k tomu, že se homeopatika většinoupodávají ve formě bezvodých granul nebo tablet.
Stejným způsobem, rozporem s poznatky přírodních věd, lze zpochybnit iostatní principy homeopatie. Uvedu jen několik příkladů.
1. Život má řídit duchovní síla tzv. dynamis: fyzika ovšem zná jen 4základní síly, všechny materiální, se kterými plně vystačí k výkladuvšech přírodních fenoménů. Žádnou sílu duchovní fyzika nezná.
2. Příčinami chorob jsou duchovní miasmata: nic takového nebyloobjeveno. Mezi spektrem různých příčin chorob, vrozených, infekčních,metabolických, způsobených úrazy nebo vlivem prostředí atd. nefigurujížádná duchovní miasmata.
3. Princip léčit podobné podobným: otravu třeba rtutí nelze léčitdávkou jiného jedu s podobnými účinky, spáleninu neošetřujemehorkovzdušným fénem. Příznaky se mohou při aplikaci podobného faktoruvždy jen sumovat. Cílem léčby musí být naopak potlačení, odstraněnípříčiny nemoci nebo alespoň jejích příznaků. Hahnemannův slavný principsimile je ve skutečnosti jen kopií prastaré magické představy o tzv.signaturách (srdčité listy jsou dobré k léčení srdce, léky z rakapůsobí příznivě na rakovinu, bodlák na píchání v boku atd.).
4. Dynamizace protřepáváním: protřepávání nemůže změnit účinnostchemické substance. Vzájemný pohyb molekul jen mírně zvyšuje teploturoztoku a může změnit třeba jeho viskozitu, ale po vychladnutí seroztok vrací k původním vlastnostem. Neexistuje žádná třepací fyzika,při které by v roztoku docházelo k přeměně hmoty v energii. Podlefyzikálních zákonů se hmota opravdu může přeměnit v energii, ovšem přitéto změně dochází k přiměřenému úbytku hmoty, což ovšem u homeopatikneplatí!
5. Proving: obraz léku, tedy soubor jeho účinků, zjišťují homeopaté nazákladě subjektivních, nepřesných údajů zdravých dobrovolníků popodávání léku. Proto se v homeopatickém lékopise dočteme, že podání iléků zcela nerozpustných, jako je oxid křemičitý nebo živočišné uhlí,vyvolá stovky nejrůznějších příznaků. Exaktní farmakologický průzkumukazuje, že tyto látky s tělesnými tekutinami nereagují, žádné příznakyse neobjevují a že celý homeopatický lékopis je jen fantazií.
6. Mezi lidmi však existují falešné představy, že se jedná o přírodnímedicínu a dále o léky bez vedlejších účinků. Mnozí tvrdí, že pokudtyto léky už nepomohou, pak alespoň neuškodí. Přírodní medicína to vmnoha případech není, protože obsahuje látky ze skupiny anorganickýchsloučenin, dokonce těžkých kovů a jiných jedovatých látek. V literatuřebyly například popsány otravy rtutí u dětí léčených homeopatickýmipreparáty pro opruzení. Mnohé preparáty jsou na bázi alkoholu a někteříhomeopaté nemají nejmenší zábrany předepisovat tyto léky kojencům! Utěchto medikamentů se rovněž nedočtete nic o vedlejších účincích apřitom některé přípravky mohou obsahovat i jedovatý arzén.
Logické rozpory
Homeopaté s výše uvedenými vědeckými argumenty nesouhlasí, tvrdí, že sevěda v minulosti mnohokrát mýlila, mnoho věcí ještě neznáme atd. Protoje možná vhodnější opírat se při vyvracení homeopatie o logickéargumenty a rozpory uvnitř homeopatie. Uvedu opět jen několik příkladů,resp. otázek, na které homeopaté jen těžko najdou odpověď:
• Proč se při přípravě homeopatika potencují a dynamizují jen molekulyzvolené látky a ne molekuly ostatní? Vždyť k mateřské substanci se připostupném ředění přidávají opakovaně spolu s vodou nebo alkoholem iobrovská množství molekul stovek nejrůznějších sloučenin anorganickýchi organických.
• Proč žádají homeopaté přijetí homeopatie do rámce vědecké medicíny,jestliže operují duchovními silami? Věda se zabývá jen silamimateriálními.
• Proč se homeopatie rozštěpila v celou řadu variant, zatímco vědecká medicína spěje k unifikaci a standardizaci?
• Jak je možné, že různé homeopatické školy udávají stejné léčebnéúspěchy, když používají jiné přípravky a často i protichůdné postupy?
• Jestliže platí princip simile, proč penicilin nevyvolá u zdravého angínu a vitamin C kurděje?
• Hahnemann měl za to, že síla (energie) "ruky", která se při třenínebo ředění spotřebovává, přechází do léku a propůjčuje mu sílu, kteroudříve neměl, že jej potencuje (oduševňuje). Hahnemann tedy věřil, žesíla léku protéká tajuplným způsobem z osoby výrobce do homeopatickéhomedikamentu. Jak si ale tento jev vysvětlit v dnešní době, kdy naprostávětšina léků je vyráběna v továrnách automaticky, často bez jedinéhodoteku lidské ruky? Neexistuje tudíž žádné rozumové vysvětlení proúdajnou účinnost této metody. Pokud chceme homeopatii uvažovat, musímese tedy přeladit do úplně jiného světa - světa magie, magických rituálů(potenciace) a tajuplné kosmické energie, o jejímž původu nikdo nicneví.
V naši zemi se setkáváme se třemi výrobci homeopatických léků: Boiron(Francie), Dr. Peithner (Rakousko), NHL ZDRAVÍ (ČR). Každý lék, dřívenež se dostane na náš trh, musí projít tzv. registračním řízenímsestávajícím se ze zkoušek na jakost, bezpečnost a účinnost. Jedinouvýjimkou ze zákona jsou právě homeopatika, u kterých se nestanovujeúčinnost, neboť je neprokazatelná. Jediným vysvětlením, pročhomeopatická léčba stále přežívá, je její velká ekonomická výnosnost.Tyto léky jsou často dražší než běžná léčiva, byť neexistuje žádnýseriózní výzkum a vývoj preparátů je finančně velmi nákladný. O tom, žehomeopatie je metodou neúčinnou, není ve vědeckých kruzích pochyb,jenže vysoké zisky z prodeje lacino vyrobených "léků" umožňují masivnípropagaci a nátlak, kterému ustupují i zdravotnické a lékařskéinstituce, které se obávají vyjádřit jednoznačné stanovisko. Prozajímavost uvádím údaje z roku 2004 o firmě Boiron, jejíž kapitál byl18 672 000 eur a obrat činil 313,15 milionů eur.
(-MMB-), srpen 2008Přezato s laskavým svolením internetového portálu www.vira.czwww.jesis.cz
Související článek – Svědectví (ex)homeopata
