do pozornosti davam blog tohto chlapika
http://karlmuzziklab.blogspot.com/
KAREL VESELÝ
ktory, zda sa ma celkom jasno v oblasti hudby a je dostatocne zorientovany.
a uplne ze super hyper kvalitku na citanie ponukol tu:
http://karlmuzziklab.webzdarma.cz/karlreader2006.pdf
jeho pokec:
Karl 2006 reader
Jako speciální post-xmas treatjsem pro trpělivé čtenáře tohoto těžce zkoušeného blogu vybral několiksvých letošních článků, o kterých mám pocit, že nějakým způsobemcharakterizují rok 2006 (a našel jsem je na disku) a sestavil z nichKarl 2006 Reader, který je ke stažení zde. (Formát pdf, 28 stran, cca 300 kB) Jedná se o uncut & raw verze, které v médiích (Hisvoice, Street, Respekt) vyšly v redakční úpravě.
Obsah:
Jazz z kosmu (free jazz)
Microhouse - Nanotechnologie slasti
Baile funk
Humor na stojáka (stand up comedy)
Breakcore-rozverní teroristé
Kodwo Eshun - Jasnější než slunce (K. V. Remix)
Jak je na tom český hip hop (nad novou deskou PSH)
Hip hop a porno – blízká setkání vlhkého druhu
Nové mapy pekla (současný metal)
Co je to za hluk? (estetika noise music)
Ukážky:
O slovo se hlásí free jazz.
Základy tohoto hnutí (spíše než stylu) položili saxofonista Ornette Coleman a trumpetista Don Cherry
na albech z konce 50.let. "Something Else" (1958) ....
....Novou vlnu symbolizovala divoká expresivita, živelná energie, boření hudebních
hranic a také nepochopení ze stran jazzových kritikú Indiference k nové vlne se zacala menit teprve
ve chvíli, kdy free jazz prijal jako inspiracny zdroj i John Coltrane,
click'n'cuts
click'n'beep, které
povýšily chybové lupance a praskání na hudbu,.......
....Zvlaste oblíbená je technika tzv. microsamplingu, používání extremne
malých zvukových fragmentu jejichž puvod je neodhalitelný. Microsampling poprvé originalne použil
montrealský hudebník Akufen, který nahodne samploval kraticke útržky vysílání rozhlasových stanic
na albu "My Way". Podobnou cestou šel i Jan Jelinek, který se pod svým jménem proslavil
samplofoniemi jako na albu "Loop Finding Jazz Records". O Jelinekovi by se klidne dalo rict ve dne
glitchový dekonstruktér, v noci microhouseový producent,.....
Baile Funk
Brazilci z chudinských čtvrtí prostě delají
hudbu jako staví svoje domy, z veci které najdou na ulici. A když neco není k mání zdarma, proste si
to vypujci za pet prstu. Treba jako v pripade jednoho znejvetsich funkových hitu "A Baile Todo" particky Bonde Do Tigrao,který je vlastne špatně zamaskovanou coververzí amerického hitu "Who
Let The Dogs Out" od Baha Men. S copyrightem či originalitou si proste nikdo ndělá velkou hlavu,
hlavní je, že to šlape.
„Producenty baile funku zajímá jediné: na co budou holky tancovat, na co
zahodí svoje hadry na pódium a na co budou chtít sex,“ říká Diplo , americký hiphopový producent,
který se pro baile funk nadchl.
Breakcore - rozverní teroristé
Co je to breakcore?
Pokus 1
- je vřící kotel odpadku z jiných hudebních stylu
- je všechno co chceš, aby byl
- není jako hudba, spíš jako zelenina
- epileptické opice na drogách tancující po bicích
- jako mlátit se bez přestávky do hlavy…ale přijemně
- jako lézt po žebříku který nemá šprušle
- nacistické pořadové cvičení
Odpovědi na otázku z diskusní skupiny serveru Soulseek
http://membres.lycos.fr/resetparams/soulseek/wtf.html
Pokus č.2
Breakcore je odnož elektronické taneční hudby, která se vyžívá zrychlených
rytmických přechodech (breakbeatech) a jejich nepředvídatelných kombinacích.
musique concrete
z hudebních dějin „Futurytmostroje vytváří diskontinuum, které je nepostihnutelné. Hudba strojú je proto prezentována jako nečerná nepopulární a nekulturní, jako neidentifikovatelný zvukový
objekt.“
Stroj nadaný rytmem
„Sampler nezajímá, co jsi zač Jen tě používá ke své reprodukci.“ Sampler narušuje kontinuitu dějin hudby
Jak je na tom český hip hop
Nejdulezitejsi domácí hiphopová skupina Peneři strýčka Homeboye se vrací po pěti letech se svým
druhým albem "Rap'n'Roll". Ukazuje jak český rap dospěl a vyrostl, ale zároveň ztratil něco z kouzla
svého dětství.....
Za českým rapem nestojí žádná minorita. český rapper zastupuje sám sebe, svoji partu a možná tak
vakuum znuděné městské mládeže, ale to je všechno.
Hip hop a porno – blízká setkání
vlhkého druhu
Co by se asi stalo, kdyby si ty čokoládový krasavice sundaly
bikiny, ti hošani se přestali tvářit dúležitě a všichni se pustili do akce. Už nemusíte přemýšlet Tohle se opravdu děje.....
Nové mapy pekla
Podle pravidel logiky kulturních cyklú musí hudební styl čekat na svúj revival dvacet let. Potvrzením
této teorie se zdá být návrat zájmu o metalovou hudbu.
nesmlouvavá estetika bolesti je inspirací pro japonské hlukové úderníky jako jsou Merzbow či Masonna
Sunn O))), připravte se na nekonečně táhlé
drones servírované ve vražedné hlasitosti a umělou mlhu, ze které se po čase vynoří postavy v
dlouhých druidských hábitech.
"Vzali jsme si atmosféru metalu - barbarství, - a nesmiřitelnost
chceme, aby při koncetě vibrovalo úpně všechno. Celý prostor se stane součástí performance,"
"S Gregem (Andersonem, druhým člen Sunn
O))) máme podobný smysl pro humor, baví nás hrát si s metalovými klišé a stereotypy."
Co je to za hluk?
“Jestliže máte slovem hluk na mysli nepříjemné zvuky, pak pro mě je hlukem pop.”
Masami Akita (Merzbow)
Hluková hudba – noise bývá považována za nejextrémnější podobu hudebního vyjádření Pokud je
tedy vúbec považována za hudbu
...přišel Russolo na myšlenku, že nová technická doba vyžaduje i novou hudbu, zcela odlišnou od té tradiční.
"(…) máme mnohem větší potěšení z ideální kombinace hluku tramvají, spalovacích motorú, automobilú a rušných davú než z opakovaného poslechu děl jako jsou třeba Eroica nebo Pastorální,“
"Musíme se vymanit z tohoto úzkého okruhu čistých zvukú a dobít nekonečnou rozmanitost hlukú - zvukú, vyzývá Russolo
....S nástupem poválečních zvukových experimentú (Cage, Schaeffer) .....
Hudba jako Umění hluku (1939) vyjádřil další pionýr avantgardní hudby Edgar Varése,
když prohlašoval za nutné vynalézt hudební nástroj „který místo aby zvuky reprodukoval, je bude
produkovat.“
a uz len ako bonus tomuto obsaznemu citaniu pridavam tento clanok (thx. Datel)
dovolim si copy&paste
Original adresa clanku : http://marek.blog.respekt.cz/c/1665/mp3-vs-kvalita.html
Vlastimil Marek
marek.blog.respekt.cz O jiných způsobech vnímání reality kolem nás (a jak by se objevyneurověd mohly a měly uplatňovat i v životě každého z nás). O tom, jakjsme obětí biologických, genových, výchovných, kulturních a sociálníchprogramů, a jak je lze přeprogramovat. O způsobech hledání a nalézánízdraví a štěstí.
O autorovi:
Celoživotně alternativní hudebník, publicista, spisovatel a duchovní učitel.
mp3 vs. kvalita
„Empétrojky“ se dajíposlouchat, abych navázal na mínění řady audiofilů (a blog Adama Obra),ale zároveň moc kvality do našich uší a především duší nepřinášejí.Záleží totiž na tom, odkud a jak se na tento formát záznamu areprodukce hudby díváme…
Něco zaněco, věděly už naše babičky, a tak velká většina obyčejných,konzumních uživatelů empétrojkové (snadno získatelné a přenositelné)hudby raději oželí nějaké ty nuance skutečně kvalitního poslechu (kteréby nepoznali, ani kdyby hudbu poslouchali z kvalitních přehrávačů areproduktorů), jen když se jim to vše vejde do přehrávače velikostikrabičky na špendlíky (kterou si navíc mohou vzít na kolo, do hor nebodokonce pod vodu).
Základformátu mp3 totiž tkví v jisté nedokonalosti lidského sluchu (a topřinejmenším ve dvou základních rovinách, které naznačím). Ten je najednu stranu až zázračný, a vědci dodnes netuší, jak některé procesyběhem slyšení fungují, ale na druhé straně je omezen fyziologickýmimožnostmi lidského těla. Přenos signálů z vláskových buněk ve vnitřnímuchu (natož pak od okamžiku, kdy se zvukové vlny dotknou bubínku)vyžaduje určitou dobu na zpracování (např. ověření a srovnání právěposlouchaných zvuků s katalogem zvuků a emocí na hard disku mozku tohokterého člověka zabere asi dvě desetiny vteřiny). Evoluce nám navícvyprojektovala a za miliony let specializovala uši a sluch na ty zvuky,které byly po celou tu dobu důležité pro naše přežití. Nemohla ovšempočítat se symfonickými orchestry a až „nadlidsky“ zesílenou technohudbou (nahrazující pradávné rituály v jeskyních).
Jinýmislovy, člověk má uši a především sluchová centra v mozku vyvinuta proposlech zvuků přírody (vítr, meluzína, šumění listí stromů, hrom, zvukdeště, potoka, nebo pravidelný rytmus mořského příboje). Málokdo ví, ževšechny tyhle zvuky, ve frekvencích, které naše západní hudbaposledních několika set let vůbec nepoužívá, a ani nezná a nedokáže jereprodukovat, také dobíjejí mozek elektrickou energií. Mozekspotřebovává neustále asi 20W a až 70% elektrické energie tak získávásluchem (vláskové buňky přeměňují energii akustickou na energiielektrickou – dále do mozku posílají již elektrické impulsy). Prototaky nemáme na uších víčka, dobíjíme se, tedy celé věky až donedávnajsme se dobíjeli, i nočními zvuky. Ty jsme teď ale nahradili škodlivými(a nevnímanými) zvuky zářivek, střídavého napětí elektřiny ve zdech,elektrosmogem, hučením velkoměsta atd. A tak se stalo, že např.využíváme jen spodní třetinu kapacity vláskových buněk. Hluchneme.Přitom bychom mohli „slyšet“ neuvěřitelně víc a lépe (a každý zvuk bynám mohl být hudbou nebeskou).
Příroda aevoluce nás hardwarově a softwarově (tělem a myslí) také přizpůsobilapro život v tlupě o maximálně 30 členech, a pouze s několika prsty narukou (a tomu odpovídajícím schopnostem „slyšet“ hudbu). Jsme tedyschopni rozeznat jen určitý počet frekvencí najednou. Na píšťalce čibambusové flétně tedy miliony let stačilo jen pár dírek a jednamelodie. Zpívající člověk vydává svým hlasem sice alikvotně velmisložitý, ale přese všechno jen jaksi „jeden hlas“. Evoluce nepočítalaani se šesti strunami kytary a možností tvořit akordy (souzvuky), natožs pěveckým sborem, symfonickým orchestrem se sto šedesáti hudebníky,nebo s koncertem Rolling Stones na Strahově, který bylo slyšet i naVinohradech.
Lidskéucho sice registruje vše kolem sebe, ale sluchová centra dokážízpracovat jen určitou sumu (zvukových) informací. Mozek nám zcenzurujeasi 92% všeho, co registruje ucho. A právě tento efekt jaksi napodobujeformát mp3. Z informačně obrovsky nadupaného digitálního záznamu zvukuorchestru nebo rockové kapely softwarově vybere tu část, kterou stejněvědomě nezaznamenáváme. Místo dvaceti smyčcových nástrojů nakonecslyšíme jen dva tři. Je to podstatně výhodnější pro přenos dat, protožeje jich, při zachování melodie, rytmu a dojmu, v téže skladbě podstatněméně.
Dalšímlimitujícím faktorem poslechu mp3 jsou pak sama sluchátka. A teď nemámna mysli jejich kvalitu, ale vůbec princip poslechu na nich. Výslednýzvukový dojem nám totiž poskládají až naše sluchová centra. To, coslyšíme, totiž není výsledkem pouze přímého přenosu od reproduktorů(nebo zdroje zvuku) do uší (a dále), ale složitým procesem prostorempozměněných ovlivněných dějů. Výsledný zvuk, který slyšíme a na kterýjsme zvyklí, je interferenčním součtem jak zvukových signálů,vycházejících přímo od zdroje zvuku, ale i odražených signálů (od stěnmístnosti) a zeslabení zvuku v závislosti na vzdálenosti od zdroje.
Uši jsoujen médiem, hlavním a skutečným zpracovatelem zvukového vjemu jsousložitá centra sluchu v mozku. Takže to, že něco neslyšíme (vědomě,ušima), neznamená, že na to naše tělo, a nepřímo potom i mysl,nereaguje: že nás to neovlivňuje.
Mimochodem,interference, tedy způsob, jakým se skládají (zvukové) vlny, nenípouhým aritmetickým součtem frekvencí, ale téměř zázračným jevem, nadkterým plesali už guruové šamani a metafyzici všech dob, ale to je najiné zamyšlení pro pokročilé (viz také má kniha Tajné dějiny hudby).
Máme-litedy na uších sluchátka, slyšíme jinak, než jak bychom slyšeli tutéžhudbu z reproduktorů v místnosti, kde jsme zvyklí poslouchat hudbu,nebo v koncertním sále s dokonalou akustikou. Navíc „slyšíme“ v přímézávislosti na tom, jestli se nám ta která hudba líbí nebo ne: mozekdokáže, je-li mu to, takto podvědomě, myšlenkou nebo oblibou, nařízeno,cenzurovat nepříjemné, a poslouchat i jinak nesnesitelně hlasité zvuky(ale i to je na jiné povídání). A dále, při živém poslechu hudby jsme(nevědomě, ale přesto a o to účinněji) ovlivněni i momentálním emočnímstavem hráčů či zpěváků a k tomu ještě celkovou atmosférou sálu čisportovní haly, ve které se koncert odehrává. Budiž nám útěchou, že najakémkoliv zvukovém záznamu je, jaksi paradoxně, zaznamenáno víc, nežtušíme, a náš mozek si dokáže „přehrát“ (rekonstruovat) i to, cotechnicky zaznamenat nelze, tedy právě ony emoce hráčů, atmosféru sáluatd. Proto je záznam „živého“ koncertu (i za cenu nějakých zvukovýchchyb, který si posluchač stejně nevšimne) emočně efektivnější, nežjakkoli dokonalá studiová nahrávka (pokud se nepodaří vytvořit vestudiu přátelskou pozitivní nepřerušovanou atmosféru). Proto jenepřipravený okamžik improvizace i pro publikum nezapomenutelný. Protofunguje nahrávka natočená přímo na místě, tedy ne v odcizenémpředraženém nervózním studiu, s lidmi, kteří nehrají pro peníze nebokariéru, tedy etnická hudba.
Zpět kekvalitě poslechu hudby z formátu mp3. Zatímco při běžném poslechu (vpřírodě, v koncertním sále, doma v pokoji z reproduktorových souprav)je výsledný zvuk složitým (interferenčním) součtem zvuků přímých,odražených, emočně zabarvených a vnitřní cenzurou mozkových centersluchu upravených frekvencí, a navíc „slyšíme“ i dlouhými kostmi,rezonancí lebky a čelistí, a v jistém smyslu každým žebrem a dokoncekaždou buňkou těla (protože v každé je voda, která navíc vede zvuktřikrát a vícekrát rychleji, než vzduch), při poslechu z mp3 dosluchátek jsme tak o všechny ty výše naznačené aspekty ochuzeni.
Bavit seo kvalitě či nekvalitě vypalovaček, přehrávačů mp3 či datového toku jetedy v tomto smyslu až druhotné. Jako jakýsi zvukový deník, jakoinformace o tom, co teď hraje ta která
skupina,nebo k poslechu jednoho jediného nástroje či zpěváka je tento způsobreprodukce hudby (pro naše necvičené a v současnosti poněkud nahluchléuši) docela uspokojující.
Formátmp3 (a všechny další odvozené od stejného principu ořezu) je dobrýsluha, ovšem z hlediska všeho toho, jak by mohla a měla působit dobráhudba, spíše líný, dlouhodobě stále více zmatený a nerozhodný pán(který se postupně přizpůsobuje našemu hluchnutí).
V jistémsmyslu je to instantní forma poslechu instantní hudby, jejichž autorůma spotřebitelům jde o nasycení a konzum, nikoli o skutečnou kvalitu.Jakýsi hudebně zvukový McDonald.
(Což námovšem nebrání, abychom si se ženou při jízdě vlakem do hlavního města azpět nevychutnali své oblíbené zpěváky a zpěvačky tibetských a jinýchmanter.)
P.S.: A co když poslouchám mp3 přes reprobedny, zněl dotaz...
Odpověď: mp3 přes bedny onu "instantnost" jen zesílí. U malých kapelnebo sólistů nebo etno to až tak nevadí, ale u rocku nebo symfonie toskutečně je slyšet, jak je to ořezané... je to jako kdybych si koupilhamburger a podával jej na stříbře, se svíčkami a tichou hudbousmyčcového kvarteta za zástěnou... Vl. M.
Vlastimil Marek, pondělí 22. leden 2007 07:00
