zložil Kryl, keby videl, ako počas spomienky 50. výročia okupácie Babišov „šušľavý“ príhovor vypískal dav s pokrikom – eštebáka nechceme!
Napadá mi iný jeho text:
„jsou stromy plné mízy
a někdo jiný sklízi
to, co sme zaseli,
to, co sme zaseli.
Ačkoli dozvonilo poslední zvonění,
přec v duši temno zbylo a v srdci vězení,
po vinných ani slechu
a jiným ku prospěchu
jsou naši ranění, jsou naši ranění.
Krylové pesničky ma prvýkrát očarili vďaka bratovi. Narodil sa v 68-roku, ja o necelé dva roky neskôr. Už na gymku (hoci mal vždy samé jednotky) patril k najväčším rebelom, čo dával najavo hlavne svojim účesom (dlhé vlasy boli zakázané). Keď odišiel na výšku do Blavy, hoci bol depešák, nosil od kamaráta folk, ktorý ma v tom období celkom chytil za srdce. Začala som čítať a písať poéziu, čo ma poznačilo na celý život.
Lásku na druhý pohľad ku Krylovi som zažila na výške, počas ’89 roku. Už som vedela, čo môžem čakať – bola to istota. Počúvali sme ho s kámoškou, keď sme sa u nej učili na skúšky a debatovali o vytúženej slobode. Študovala som slovenčinu – dejepis, takže v priamom prenose sme pozorovali lámanie charakterov, prezliekanie kabátov, presun kádrov medzi katedrami...
Od revolúcie sme očakávali veľa. Pre nás to bol nový začiatok, nová éra. Neustále nám znel Krylov Bratříčku, zavírej vrátka:
...bratříčku, nevzlykej, neplytvej slzami,
nadávky polykej a šetři silami,
nesmíš mi vyčítat, jestliže nedojdeme.
Nauč se písničku, není tak složitá,
opři se, bratříčku, cesta je rozbitá,
budeme klopýtat, zpátky už nemúžeme...
Napriek hlbokej pravdivosti a smútku, nám Kryl dodával silu, vieru i nádej. Pomáhal nám preklenúť to obrovské porevolučné sklamanie i nástup Mečiarizmu.
Už blázni pošetilí
jsou na oprátce,
Dnes vládce zavraždili,
ať žije vládce!
Tryznu mu vypravili
a jde se dál,
Dnes krále popravili,
Ať žije král!
Najviac ma dnes znepokojuje ľahostajnosť ľudí. Akoby sa zabudlo nielen na ’68 i ’89 rok, ale aj na to, čo sa stalo nedávno:
Několik bláznů na trh kůži nese,
a časný podzim márne čeká na sníh,
do cizích věcí nevměšujeme se –
a ještě méně – vlastne – do těch
vlastních.
Ľudia sa akoby prestali zaujímať o politické kauzy, prestalo sa protestovať..., akoby sa stratili lídri, ktorým by bolo možné ešte dôverovať:
Jednou vlevo, jednou doprava,
Vždy však středem vede doprava.
A v jízdni dráze našeptávaj fráze
strejček strach a teta obava.
Napriek tomu, že Kryl sa nedožil dnešných dní, verím, že jeho posolstvo tu zostane navždy a stále sa nájdu jednotlivci, ktorí ho budú napriek všetkému nasledovať:
Nebe je ružové
po ceste křížové.
Snad konečně spočinem
jak pšenice v klásku.
Spočinem bez hněvu,
přirostlí ke dřevu,
vždyť nejtěžším zločinem
je – hlásati lásku...
Onedlho sa skončia prázdniny a ja (okrem toho, že už nebudem mať čas písať blogy) vypravím svojich troch synov do Brna na VUT. Najstarší už minulý rok skončil, ako inžinier si tam našiel prácu (vraj aspoň rok-dva), mladší ukončil bakalára a pokračuje na inžiniera (ešte dva roky) a najmladší začína ako prvák. Budeme ich s manželom podporovať a veriť, že sa raz vrátia do nášho zrenovovaného domu. Alebo si postavia nový, ak im naša krajina poskytne vhodnejšie podmienky, ako Česko. Chcem tomu veriť.
Je mi ľúto, že sme sa s Čechmi rozdelili a znie mi to fakt čudne, povedať, že mám deti v zahraničí. Páči sa mi, ako to povedal Kryl:
Od Čadce k Dunaju počuť čudnú nôtu:
Hranicu stavajú z ostnatého drôtu,
kamarát – separát, nová paralýza,
z Moravy do Blavy vyžaduje víza.
Keď navštívime našich chlapcov v Brne, často vysedávame v typických ľudových krčmičkách na pive a pripadáme si ako doma.
Som vďačná všetkým, ktorí sa pričinili o to, že máme slobodu a ako učiteľka budem viesť svojich žiakov k tomu, aby boli jej strážcami a nikdy si ju nedali ukradnúť, pretože je to to najcennejšie, čo máme.
Ak by som mala tú moc, zaradila by som Kryla do učebných osnov a jeho texty ako povinné čítanie (napr. namiesto Kapitánovej dcéry od Puškina).
Ako inšpirácia pre stredoškolských slovenčinárov môže byť práca s Krylovým textom vo 4. ročníku – kedy ho môžete v Lapitkovej učebnici na str. 97 v rámci 18. temet. celku – Lyrická poézia porovnávať s inými (aj piesňovými) textami.
Kiež by som vedela poďakovať ako Kryl:
Stvořil Bůh, stvořil Bůh ratolest,
bych mohl věnce vázat,
děkuji, děkuji za bolest,
jež učí mne se tázat.
Děkuji, děkuji za nezdar,
jenž naučí mne píli,
bych mohl, bych mohl přinést dar,
byť nezbývalo síly.
Děkuji, děkuji, děkuji.
Děkuji, děkuji za slabost,
jež pokoře mne učí,
pokoře, pokoře pro radost,
pokoře bez područí.
Děkuji, za slzy děkuji,
ty naučí mne citu,
k živým, již, k živým, již žalují
a křičí po soucitu.
Děkuji, děkuji, děkuji.
Pro touhu, pro touhu po kráse
děkuji za ošklivost,
za to, že, za to, že utká se
láska a nevraživost.
Pro sladkost, pro sladkost usnutí
děkuji za únavu,
děkuji, za ohně vzplanutí
i za šumění splavu.
Děkuji, děkuji, děkuji,
Děkuji, děkuji za žízeň,
jež slabost prozradila,
děkuji, děkuji za trýzeň,
jež zdokonalí díla.
Za to, že, za to, že miluji,
byť strach mi srdce svíral,
beránku, děkuji,
marně jsi neumíral.
Děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji.
http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/kryl-karel/dekuji-8360
