Proti světu hrubosti, který ji obklopoval, měla totiž jen jedinou zbraň, knihy. Poskytovali jí možnost imaginárního úteku ze života, který ji neuspokojoval, ale měli pro ni význam i jako věc: ráda se s nimi procházela po ulicích držíc je pod paží. Měli pro ni stejný význam jak elegantní hůl pro dandyho z minulého století. Odlišovali je od jiných. (Přirovnání knihy k elegantní hůli dandyho není uplně správné. Hůl dandyho nejen odlišovala, ale činila ho moderním. Kniha ji odlišovala, ale činila ji staromódní. Byla ovšem příliš mladá, než by si mohla uvedomit vlastní staromódnost. Mladíci, kteří procházeli kolem ní s hlučnými tranzistormi v ruce ji připadali hloupí. Unikalo ji, že jsou moderní.) M. Kundera Zoznam autorových rubrík: Súkromné, Nezaradené
Včera som videla jednu zaujímavú reláciu, ktorú netreba veľmi predstavovať. Chodí tak neskoro v noci, veď viete. Téma bola tentoraz veľmi zaujímavá a pútala už svojím názvom. "Kto zabil Miladu Horákovú?". Dvaja historici, archivárka, režisér a skvelý moderátor sa snažili túto otázku zodpovedať...
"A načo by som chodila po meste?", "Ked mne sa tak nechcééé!", "To je nudá, trápne, načo by som sa mala lúčiť so školou, všetko je to zberba, najhoršie roky môjho života..." Atď, atď. Najhoršie roky? Najlepšie moja a práve sú preč.
