reklama

Anděla 999: Trest (kapitola 7)

Anděla se zaměřila na tajnou pomoc na dálku. Věděla, že riskuje a měla neblahý pocit, že asi dostane brzo za uši. Ale nemohla si pomoct.

Písmo: A- | A+
Diskusia  (0)

Čekala trest každý den, ale zatím byl klid. Vysílala hřejivé mazlivé tóny. Do textů cpala významy, občas tam přimíchala i trošku erotiky a sexuálního podtextu a především se snažila, aby mu bylo dobře. Samozřejmě v rámci možností a péče dvou zákeřných ďáblů, kteří si dělali radost, když mu ubližovali.

Hudební most, který vystavěla, fungoval dobře. Když doktor, kterého měla teď na starosti, spal, občas se tajně zaletěla podívat, jak se bývalému klientovi daří. Zdálo se jí, že získal zpět trošku barvu v obličeji. Když spal, oddechoval klidněji. Líbilo se jí, jak občas zmateně zíral na display telefonu a snažil se zjistit, jak se mu ty písničky podivně seřadily. Usmívala se, když prsty přepínal tam a sem, zvedal a převracel telefon nechápavě v dlaních. A pak s úsměvem kroutil hlavou, zaposlouchal se a díval se k nebi.

SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

To se díváš kapku blbým směrem, myslela si Anděla s úšklebkem na tváři, a jestli tam budeš ještě chvíli takhle civět, všimnou si toho stoprocentně a bude mazec. Ale jak mu to říct?

Od doby, co propadl peklu, a Anděla dočetla onu knihu a měla pocit, že ho trochu pochopila, ji fascinoval mnohem víc, než předtím, když na něj musela zírat z povinnosti. Byl takové impozantní multiúrovňové monstrum. A protože to slovo jí přišlo příliš hrubé, říkala mu občas sama pro sebe s něhou monstříčko. Měl spoustu šuplíků a roztodivných poloh a rysů, které se snažila nějak roztřídit – od těch - které už znala - krutosti, přes otupělost, prázdnotu, zákeřnou hořkost, zlobu, vztek, magicky hluboko zakořeněný smutek a sebemrskačství, tam bylo ještě něco... tajemná komnata, kam zatím nemohla a dříve ji neviděla.

SkryťVypnúť reklamu
reklama

Užívala si i pocit, že za něj není zodpovědná a že ho zachraňovat nemusí, ale může, když se jí zachce, dobrovolně. Doufala, že to tak půjde, co nejdéle. Ale bohužel zrovna ten večer se u ní zjevil Lucien. V podstatě někoho čekala každou chvíli.

Stál proti ní rozkročený v černém kabátě, vousy mu lehce hořely a vypadal skutečně ďábelsky. Mračil se přísně a podivně mlčel. Anděla odtušila, že je zle. Chtěla něco říct, ale zarazila se. Lucienovo tělo vysílalo zvláštní energii, takže raději byla zticha.

Přistoupil k ní a objal ji na pozdrav. Zároveň přes ně obratně přehodil divnou lesklou - jakoby azbestovou - plachtu. Když byli pod ní, chytil jí za ramena, až to zabolelo. „Zbláznila ses? Co to sakra provádíš s tím chlapem? Proč si nedáš pokoj? Chceš se kvůli němu zničit? Proč? Proč?“ Anděla nereagovala, protože nevěděla, jak to vysvětlit, místo toho si prohlížela úkryt, ve kterém se ocitla. „Co to je za materiál? Tady na nás jako nikdo nevidí? Ani ON?“ Chtěla vědět. „Andělo, raději se na nic neptej, koleduješ si o opravdu velkej průšvih a já bych tu ani neměl bejt. I tak hrozně riskuju.“ „Luciene, ty jsi součástí frakce?“ Lucienovi zajiskřily oči ještě víc než před chvíli. „Kdo ti o tom řekl?“ „No, kdo asi, ten nahoře,“ řekla tak klidně, jak jen to šlo. Lucien pokýval hlavou a řekl: „Co o tom říkal?“ „Nic moc, jen, že si frakce myslí, že je chytřejší než on a že ho chce odstranit.“ Lucien se zašklebil: „Andělo, nemůžu ti říct vůbec nic. Jen, že nic a opakuju NIC není, jak se zdá. A vím, že věřit někomu z pekla je vždycky těžký. Ale raději spoléhej jen na svůj instinkt. Hraj chytře, chytřeji než chytře. Hraj to celé ďábelsky, i když jsi teď ten anděl, pořád to je v tobě. Mohlo by ti to pomoct. Jsem tu, protože tě musím potrestat, což se za chvíli stane.“ „Vím, že musíš. Čekala jsem to. Luciene, prosím, řekni mi jen jednu věc, je někde místo, kde na nás nevidí? Kromě téhle legrační plachtičky, kterou těžko věřím, že by nezachytil.“ Lucienovi se zúžily oči.“Přemýšlej, přijdeš na to. Kde sis mohla dělat vždycky, co si chtěla? A neříkej nic nahlas. Jen si to mysli.“ Pak jí chytil do náruče a řekl: „Asi nevíš, do čeho si se zamotala, ale vlastně jsem rád, že jsi to právě ty. Nebude to lehký.“ 

SkryťVypnúť reklamu
reklama


Plachta zmizela a stáli proti sobě zase odhaleni. Lucien pokrčil rameny, zamával rukama, tak jak to Anděla dobře znala ze své předchozí ďábelské praxe. Křídla jí ztěžkla a slepila se k sobě. Věděla, že první trest přišel, nebude teď moct lítat. 

předchozí díly:
Anděla Strážná 999 - Hrátky s šéfem (kapitola 1)
Anděla 999 - Vysvobození (kapitola 2)
Anděla 999 - Na dovolené (kapitola 3)
Anděla 999 - Věčná šance na nápravu (kapitola 4)
Anděla 999: Frakce (kapitola 5)
Anděla 999: Pohlazení (kapitola 6)
 

Tereza Boehmová

Tereza Boehmová

Bloger 
  • Počet článkov:  60
  •  | 
  • Páči sa:  5x

Vyšly mi zatím 3 knížky, kniha pohádek Zuzanka a Goldýš, fejetony Matka z cukru a oceli a pohádky Zajíček Zlobílek. Vystudovala jsem žurnalistiku, žila chvilku v USA, v Praze jsem pak pracovala například v rubrice názory MF DNES jako editorka a později jako administrátorka blogu iDNES.cz. Píšu články a fejetony do různých časopisů a zabývám se firemním PR. Zoznam autorových rubrík:  FotoblogyPovídkyPolitika a názoryNezaradenéSúkromné

Prémioví blogeri

Juraj Hipš

Juraj Hipš

12 článkov
Post Bellum SK

Post Bellum SK

75 článkov
Pavol Koprda

Pavol Koprda

10 článkov
Iveta Rall

Iveta Rall

88 článkov
Lucia Šicková

Lucia Šicková

4 články
Matúš Sarvaš

Matúš Sarvaš

3 články
reklama
reklama
SkryťZatvoriť reklamu