"Kdybys byl králem a mohl mi dát,
jen jakoby darem,
svoji zemi či stát,
když koupíš mi zámek a ze zlata štít a sbírku všech známek,
já nebudu chtít."
Sú texty, melódie a interpréti. V tomto prípade pesnička "Závidím" - Naďa Urbánková a Jiří Grossmann.
Sú veľké poklady,splnené túžby a aktéri. Som.
"Vždyť já chci jen žít jak žít se má, a o nic víc, je to jen má touha šílená."
Sú ľudia, ktorí poznajú vlastné túžby. A sú ľudia, ktorí o nich nevedia a plnia si ich. Máte chuť nežiť? Nemáte chuť žiť? Chýba vám sila? Čas? Čokoľvek? Tak čítajte prosím:
"Závidím řekám, vidím je téct, závidím chlebům, cítím je péct,
závidím ohňům voňavý dým, závidím růžím a nepochodím,
závidím včelám medový ráj, závidím dubnu, ze přivádí máj.
Modrému mráčku volnost závidím a to věc je zlá,
studentu v sáčku lásku závidím a to věc je zlá, a-a-á.
Závidím cestám, že mohou vést,
závidím stromům okolo cest,
závidím loukám srpnový žár,
závidím horám potoků pár,
závidím houslím stříbrný hlas,
závidím mořím prostor a čas.
Modrému mráčku volnost závidím a to věc je zlá,
studentu v sáčku lásku závidím a to věc je zlá, a-a-á.
Závidím cestám, závidím jim,
závidím stromům, závidím jim,
závidím loukám, závidím jim,
závidím horám, závidím jim,
závidím houslím, závidím jim.... "
Ešte stále vám niečo chýba?
Posledná pesnička Jirku Grossmanna, ktorú naspieval pred tým, ako podľahol leukémii.
Ešte stále vám niečo chýba?
