Díky Bohu za to, že i nám dnes v 21. století stojí před očimasv. Václav jako ten, který si uvědomil velmi dobře, jaké dobro přinášíevangelium Ježíše Krista pro člověka i pro celý národ. Pod vlivem své zbožnébabičky Ludmily a vlivem výchovy kněží, si Václav uvědomil význam vzdělanosti. Být vzdělaným znamená vytvářet sivlastní soudy, umět správně hodnotit události, dokázat mít vlastní názor.Člověk dokáže reprodukovat získané informace, ale často není schopen osobníhomyšlení a vlastního pohledu, názoru a jednání. Václav se snažil hledat pravdu,rozjímat evangelium a v něm hledat a nacházet odpovědi na otázky aproblematiku života. Výsledkem jeho vzdělanosti nebyla intelektuální pýcha avzdor vůči Bohu, ale následování Krista, které zpečetil svou vlastní krví.Tím, že Václav rozjímal, žil aaktualizoval ve svém životě Boží slovo, přinášel, anebo i navracel váhu slovu,které se stále víc a víc stává pouhým nástrojem, ale nástrojem tupým,nepřinášejícím užitek, blaho, poznání.Doba ve které žijeme je přesycenaslovy. Zvláště slovy, které jsou vyřknuty do totální prázdnoty, protože ústa zekterých vycházejí, jsou sama o sobě lživá, úlisná a zbytečná. Slovo, které bymělo přinášet pokoj, porozumění, život, užitek, obdarování, se stává zbraní,která ničí, ubližuje, vynáší nepravdivé, či polopravdivé soudy a osočujedruhého. Váha slova a jeho světlo pohasíná v přítmí populistické anesplnitelné tmy.Vždyť nakonec, nic nového podsluncem.
Martin Buber, velký židovskýmyslitel, se ptal: Které slovo lidského jazyka bylo tak mučené, poskvrněné azneuctěné? Všechna nevinná krev, která je vylita v jeho jménu, mu sebralavšechen jas. Všechny ty nespravedlnosti, které bylo nucené zakrývat zastínilijeho jasnost. Zdá se mi, že když voláme Nejvyššího Bohem, tak ho pomlouváme.Jde totiž o nejpřesažnější slovo lidského jazyka. Žádné jiné slovo nebylo takpošpiněné a tak týrané. Celé generace lidí na toto slovo shazovali těžkostisvého nuzného života a tak jej tlačili k zemi. A teď leží v prachu apořád nese jejich břemena. Mnohé generace lidí trápili toto jméno svýmrozdělením na náboženské strany, zabíjeli a umírali pro tuto myšlenku a Božíjméno je napořád poznačené otlačky jejich prstů a jejich krví.
Slovo Bůh už my lidé nemůžemeumýt od všech skvrn a očistit od násilností, kterými jsme ho znetvořili. Jedinéco můžeme udělat, je, že ho takové jaké je, poskvrněné a ztýrané, vyzvednemenad propast a hodinu největší bolesti a očistíme jasem vzkříšení.
Pak pochopíme sílu slova, naučímesi vážit jej i člověka, který nám to slovo přináší. A toto pochopil i Václav.Viděl důstojnost člověka, který před ním stál i když třeba přicházels nepokojem a bez míru v srdci. Dobré slovo, přijetí, vlídnost a Božípokoj dokázal odzbrojit od všech zlých myšlenek, postojů a tužeb.
