Čeština vs. slovenština

Na začátku týdne jsem si pročítal články na pravda.sk. Tam mě zaujal titulek, který hlásal: „Deviataci ovládajú lepšie slovenčinu“.
Asi dvě minuty jsem přemýšlel proč někdo dělá průzkum mezi devianty o tom, jestli rozumí textu. Neberte to jako trapnou snahu o humor. Tenhle zkrat v mém mozku opravdu nastal. Až z kontextu jsem pochopil, že jde o žáky devátých tříd a ne pochybné existence. Bylo mně trapně, ale na druhou stranu jsem se smál – sám sobě.
Událost jsem rozebíral v okruhu „zahraničních“ přátel a shodli jsme se na tom, že některá slova jsou při konfrontaci velice legrační. Nemluvím teď o vyjetých slovních hrátkách „drevokocůr“ nebo „terénkoza“.
Myslím tím slova, která se v některém jazyce nevyskytují a jejich tvar v druhém jazyce může vypadat komičně, humor můžou vyvolávat slova znějící stejně, ale mající jiný význam atd.
Krásným příkladem takové inter-komičnosti je např. ťava. Ve slovenštině je ženského rodu a nikdo z mých přátel netušil jak se označuje samec. Naopak v češtině máme velblouda, od nějž se odvozuje další pojmenování.
Máme tak:
1. velbloudice ~ velbloudic- ~ velbloudicemi ~ velbloudici ~ velbloudicí ~ velbloudicích ~ velbloudicím
2. velbloudě ~ velblouďat ~ velblouďata ~ velblouďatech ~ velblouďatům ~ velblouďaty

Když jsem tyhle fajnovosti ukazoval přátelům a dokazoval jim existenci slov pomocí wordu, tak si mysleli, že si z nich dělám "dobrý den". Podezírali mě z toho, že jsem je jednoduše přidal do slovníků.
Po této zkušenosti jsem se rozhodl přidat na blog rubriku „Slovní (d)efekt“, do kterého budu přidávat nejzajímavější úlety české a snad i slovenské slovní zásoby.

Vám dávám domácí úkol. Zjistit, jak se řekně samec a děcko od ťavy. A nezkoušejte formy jako ťavák a ťaviatko...