Nejsem žádný odborník na lesní hospodářství. Jen chci interpretovat informace, které jsem získal na brigádě u mysliveckého sdružení. Příklad: v jednom experimentu vypustili vědci do velké obory jednoho samce a šest produktivních samic. Po třech letech se počet zvěře zvýšil na 400. Z toho jich 150 zastřelili a 250 nechali žít. Překvapila mě síla rozmnožování. Skoro jako krysy – akorát s větší hmotností. Při tomhle zjištění jsem musel popřemýšlet nad mými dřívějšími názory na myslivost. Viděl jsem toto sdružení jen jako zabijáky zvěře. Bohužel teď to vypadá, že bez nich by v zemědělství byly dost vysoké škody. Jsou vlastně jediní – kromě automobilistů – kteří jejich stav regulují.
Přemnožení divokých prasat se časem nemusí týkat jen odlehlých a zalesněných oblastí. V Německu se bitva o potravu přesunula do měst. Známé jsou taky londýnské lišky. Ty ovšem nejsou tak nepříjemné. Velká samice divočáka dokáže hravě převrátit popelnice nebo zdecimovat zahradu. Svojí hmotností a sílou dokonce člověka ohrožují na životě a může dojít i na útoky. S objevením snadné potravy ve městech navíc mizí jejich přirozený strach z člověka. Může se stát, že při čekání na autobus do práce vás bude otravovat divoké prse s početnou rodinkou. Přispějete jim? Představa to není zrovna příjemná. Chtělo by se tento text ukončit nějakým příjemným zjištěním. Třeba jako, že divoká prasata inspirují naši politickou elitu ke kulturnějšímu chování. Bohužel ta cena je příliš vysoká a dolní i horní sněmovna není tak bystrá, aby se u nich mohla inspirovat. Nezbývá než čekat na vývoj a věřit mysliveckým spolkům. Nikdo jiný nám asi nepomůže…
