Rozhodně na to, že pochází z dobrého rodu, je jeho chování poněkud anarchistické. Psa si otec pořídil, aby mu dělal společnost na různých mysliveckých (polovnických) výpravách. A taky proto, aby ho uklidňoval, když ho rozčílí některý z povedených synů.
Vypadá to, že náš Von není žádný dobrák. Poslední dobou se totiž vrhá na obuv, kterou zdecimuje asi jako hlad Němce u Stalingradu. Nejhorší na tom je, že si programově vybírá otcovy a moje boty. Jiné mu takříkajíc – nešmakují. Asi mně to nebude věřit, ale ani jednomu z nás boty nezapáchají. Aspoň ne tak, aby to lidský čuch dokázal postřehnout.
Dá se fetišistická úchylka naše čogla vysvětlit jako počínající závislost na omaných látkách? Může být pes narkoman? Jisté náznaky lze najít v tom, že se tak chová od doby, kdy si poprvé přivoněl k divokému praseti. Že by mu to aroma chybělo a hledal náhražky? Svérazný druh substituční léčby. Jen nevím, jestli je to pro naši rodinu zrovna lichotivé. Copak jsem nějaké čuně? Budu se nad tím muset zamyslet.
