Pri likvidácii zbierky našich kaziet som narazil na jednu, ktorá niesla nápis: „Poříčí 94“. Kazetu som dostal k svojim dvadsiatym narodeninám a jej obsahom je zhruba hodinová nahrávka rozhovoru s mojimi starými rodičmi, ktorí bývajú v Južných Čechách (Neďaleko miesta, kde sa natáčal film „Slunce, seno...“). Okrem skvelého úvodu celej nahrávky, ktorý som použil v perexe : ), hovorili o vojne, povojnových časoch...o živote...a tak...
„...no a jsou lidi, kerí mají radost, dyž má druhej náhodou nepohodu, bídu, anebo to... tak z toho mají...to ještě dneska sou lidi, kerí mají radost z neštěstí druhejch, ne, to jsou povahy, no tak tě závidí, to víš... To všechno tě naučí život...poznáš všechno (Babička kontruje: „A proto věřte tomu, že je všechno politika a že je všechno domluvený...“)A je třeba, je třeba dělat tak, aby člověk vobstál, nekoukat na Pánaboha, nebo to...ale dělat podle svího svědomí. Někdo říká Pánbůh, někdo tomu... rozumíš, říká svědomí... podle toho dělat pro sebe a druhejm neubližovat a koukat ešte druhejm třeba pomoct... i dyž třeba budeš vědět, že se ti odvděčí špatne, že tě pomluví, nebo vokrade, anebo...to víš... TAK.
...myslím, že niet, čo dodať...
Ps: Celý rozhovor si môžete vypočuť tu: 1 2 3 4
Pps: Ospravedlňujem sa za gramatické chyby v češtine, skúšal som prepísať záznam aj do slovenčiny, ale akosi to nebolo ono :o)))
