V jejich očích je právě to tajemství života, ale ona o tom neví.
Je ji tak kolem dvaceti a má ty oči velký a tmavý.
Všichni víme, proč nemá nohu a půlku plíce.
Ale co vám budu povídat, takovejch hluboce krutejch lidskejch příběhu je...
Plave o moc líp než já.
A to já mám plíce celý, nohy dvě a navíc pěkně plochý, takže bych teoreticky měl mít plaveckou výhodu.
Občas ji někdo odnese do vody na start.
Klepu se zimou, ale už to mám za sebou. Voda byla teplejší než vzduch a já zase vypil tolik sladký český vody.
Držim pivo v kelímku a v hlavě mám krásně prázdno, jako vždycky po takovym plavání. Všechno, co jsem před startem viděl jako problém, se mění za cílem v lehký přemejšlení o ničem.
Vidim ji, jak se houpe na houpačce. Doplavala dávno přede mnou.
Umělá noha je pod kalhotama subtilnější, než ta levá. Mírně ztrácí balanc, protože se nemůže odrážet dvěma nohama stejně.
Z těch jejich oči detonuje život, jak už jsem to párkrát viděl, ale ne v Česku.
Ne takovej lehkej, kterej tam nechala holka, co se houpala před ní.
Chtěl bych ji jednou nýst do vody na start závodu.
Třeba by mi to řekla, jak to je.
Ale ona asi ne, spíš ty její oči.
