„Nechci kydat špínu na kolegy a bývalé zaměstnavatele, ale nemůžeme se tvářit, že jim nechyběla novinářská odvaha. Já jsem jim to nabídl, sepsal jsem to.. Nikdo se mi k tomu nechtěl vyjádřit, nikdo to nechtěl vyšetřovat a v redakci mi říkali: Co tam chceš napsat? Že existuje nějaký spis?"
„Můj tehdejší zaměstnavatel, deník SME, to otisknout nechtěl, a to přesto, že právník řekl: je to čisté, můžeme to otisknout."
„A tak jsem svému novému zaměstnavateli, týdeníku Trend, navrhl, aby do toho šli. A oni, že ano. Pak se to zase změnilo. Pak jsem to nabídl týdeníku Týždeň a oni to přečetli... a také řekli, že do toho nejdou. I šéfredaktor Týždně Štefan Hríb, který dnes říká, že je to velká věc..."
„Pak jsem to zkusil ještě jednou v Trendu, když byla do čela Fondu národního majetku jmenovaná Anna Bubeníková, ty staré struktury se obnovily, začali dělat ty staré kšefty, tak jsem chtěl jen napsat, že existuje nějaký spis, probíhá vyšetřování... zase to nedali, a dokonce se mnou ukončili pracovní poměr."
„Byl strach, strach, že budou žaloby. Samozřejmě, že budou. Pes byl také zakopaný v tom, že nejvíce másla na hlavě má Slovenská demokratícká a křesťanská unie Mikuláše Dzurindy. Většina médií na Slovensku straní pravici a nechtějí ublížit SDKU."
„Richard Sulík měl spis od kontaktu ze SIS už před volbami... A nic s tím nedělal, ale on sám, jeho strana, nominoval lidi z Penty do státní správy. Teď se přitom tí samí lidé tváří, že je to hnus. "
