My Stiborz Stibořic, odjinud z Beckova, hrabie hrabstvie Niterskeho (etc.) jistec dluhu vzezpodepsaného a my Stibor takež z Stibořic, sedienim na Dobre Vodie a Zaviše z Gostišova, sedienim na Kontratovem kameni, rukojmie s již menovanym panem Stiborem, panem našim a zan vyznavame sami za sie i za všecky erby všem, kteřiž tento list videti nebo čtuce slyšeti budu, že jsme slovutnem panoši Benešovi Hernikovi z Slupna, Kozlik řečenemu a Kateřinie, malženie jeho a k vierne ruce urozenemu panu Hynkovi z Va...[1], sedienim v Židlochovicích i jejich všem erbom pravého nam požičeneho dluhu dlužny šest set zlatych uherskych dobrych svrchupsanym Benešovi, Katerinie, malženie jeho a ku vierne ruce panu Hynkovi i jejich všech erbom slibujeme svu dobru čistu vieru beze lsti společny ruku nerozdielnie na středopostie, jakož již najprve přijde, hotovymi zlatymi zaplatili bez poručenie všelikakeho.
Paklyž bychme toho neučinili, jehož Buoch nedaj, tehda čožbykolviek naši prvemenovani vieřitele nebo jejich erbove pro nezaplacenie tiech jistych zlatych škody mezi židy nebo křestany vzali, kteruž by dobrym sviedomim ukazati a dovesti mohli, ty jiste všecky škody dlužny budem a slibujem zaplatiti.
Paklyž bychme totho všeho neučinili, tehda jim dřievepsanym našim vieřitelom i jejich erbom davame plnu moc nas i naše erby napominati, jako na penize slušie a my sie jim nižadnym skutkem ani reči nemame protiviti, ani jeho kterym pravem nebo sudem odbyvati, dokadz dokudz jemu neboli jim tiech jistych hlavnych peniezi i s škodami plnie nezaplatime.
A ktož tento list s jeho Benešovu panie Kateřnu, nebo pana Hynkovu s vierne ruce, neboli i s jejich erbov dobru volu bude mieti, ten ke všemu tiež pravo jako oni sami jma mieti. Toho pro lepšie svedomie sve vlastnie jsme pečeti našim dobrym sviedomim zaviesili k tomuto listu.
Jenž jest dan v Skalici v nedieli den svate Lucie od narozenie Božieho tisíc čryřista a potem dvadsiateho a druheho leta.
[1] Nečitateľné miesto.
