Strata vplyvu KSČ v krajine (3/5)

1. JANUÁROVÉ UDALOSTI V PRAHE^[1] (1989)

Dňa 2. januára 1989 predstavitelia nezávis­lých iniciatív ^[3] oznámili, že 15. januára 1989 sa o 14:00 bude na Václavskom ná­mestí konať krátka spomienková akcia na Jana Palacha ^[4] . V piatok 6. januára rozhodnutím odboru vnútra Národného výboru v Prahe bol spomienkový akt na Václavskom námestí zakázaný. Ľudia sa však aj napriek zákazu nedali odradiť a zhromaždili sa na dohodnutom mieste. (Táto akcia mala veľkú podporu aj v iných krajinách Európy ^[5].) Verejná bezpečnosť sa snažila prerušiť akciu zatýkaniami a následnými vypočúvaniami, konfiškovaním majetku občanov a  presviedčaním. Ani jej sa to však nepodarilo.

1.1. Pietná akcia na Václavskom námestí (15. január 1989) a zatknutie Václa­va Havla

V deň ohlásenia akcie sa na Václavskom námestí zhromaždilo tisíce ľudí. Zhromaždenie mala privítať herečka a signatárka Charty 77 Vlasta Chramostová. Mala prečítať doku­ment Charty 77 Spomienka na Jana Palacha (č. 4/89) . Avšak policajné zákroky ^[6] proti pietnému aktu jej v tom zabránili ^[7] .

Na druhý deň niektorí ľudia zverejnili svoje svedectvá ^[8] z pietnej akcie na Václavskom ná­mestí ^[9]. Objavili sa aj prvé reakcie zo zahraničia (parížsky denník L’Humanité). V pondelok – 16. januára 1989 – bol po večernej manifestácii na    Václavskom námestí, ktorú vyprovokoval brutálny zásah polície

proti predstaviteľom iniciatívy zatknutý Václav Havel ^[10] , vraj preto, že je podľa zistení „jednou z osôb, ktoré sa v priebehu druhej polovice roka 1988 v Prahe a inde zúčastnili organizácie nelegálneho hnutia, ktorého cieľom bolo destabilizovať štátnu moc ^[11] “.

1.2. Reakcie na pietnú akcia na Václavskom námestí

Reakcia na udalosti v Prahe nenechala na seba dlho čakať. Už o dva dni neskôr – 18. ja­nuára – po zverejnení ďalších svedectiev z manifestácii na rozhlasovej stanici Svobodná Evropa sa ozvalo mnoho zahraničných predstaviteľov. Vedenie maďarských nezávislých odborov, vedeckých pracovníkov odsúdilo brutálne prerušenie spomienkového aktu v Pra­he a  žiadalo prepustenie všetkých zadržaných. Minister zahraničných vecí NDR odsúdil na záverečnom zasadaní Konferencie o bezpečnosti a spolupráci v Európe vo Viedni policajné zákroky proti demonštrantom v ČSSR a NDR ^[12] .

1.3. Manifestácia na Václavskom námestí v Prahe (19. január 1989)

V dopoludňajších hodinách sa na Václavskom námestí konala ďalšia spontánna manifestácia, na ktorej sa zúčastnilo asi 50 000 ľudí. Išlo o  pokojné zhromaždenie, ktoré bolo znova po­tlačené ešte brutálnejším zásahom ^[13] , akým sa predviedla polícia na pietnej akcii dňa 16. januára 1989 . [1]   Zmyslom januárových udalostí bolo uctiť si pamiatku študenta Jana Palacha, ktorý sa pred 20. rokmi u­pálil na Václavskom námestí, aby varoval pred pokračujúcou demoralizáciou spoločnosti po invázii vojsk  Var­šavskej zmluvy do Československa. (dokument Charty 77 č. 5/86)
[3] 1. České děti; 2. Charta 77; 3. Mírový klub J. Lenona; 4. Společensktví přátel USA; 5. Nezávislé mírové sdru­žení.
[4] Od začiatku januára koloval po Prahe leták, ktorým iniciatívy vyzývali k účasti na pietnom akte dňa 15. janu­ára v Prahe a 21. januára vo Všetatoch (rodisku Jana Palacha pozn. aut.).
[5] Smrť Jana Palacha „nenechala v Lotyšsku nikoho ľahostajným“.

[6] Polícia a príslušníci Ľudových milícií už behom noci a dopoludnia začali uzavierať prístupové ulice k Vá­clavskému námestiu. Pred pol druhou popoludní bolo námestie úplne uzavreté. Aj keď bolo mnoho predstavi­teľov občianskych iniciatív cestou na námestie zadržaných a všetkým bolo jasné, že sa spomienkový akt na pôvodnom mieste neuskutoční, došlo na Václavskom námestí a v okolitých uliciach k spontánnej ľudovej manifestácii, ktorú polícia a Ľudové milície brutálne potlačili. Na zákroku proti manifestujúcim sa zúčastnilo vyše 2000 policajtov, ktorí nešetrili obuškami, psami, vodnými delami slzným plynom, či dokonca obrnený­mi transportérmi.

[7] „Na Václavském náměstí v Praze se v neděli několik skupin protistátních živlů pokusilo o provokaci dlou­hodobě připravovanou západními diverzními centry a některými západními rozhlasovými stanicemi – zejména Svobodní Evropou a Hlasem Ameriky – ve spolupráci především s předáky tzv. Charty 77. Snažily se zneužít vý­ročí nesmyslné sebevraždy studenta J. Palacha k vyvolání protisocialistických emocí a narušní pořádku v hlav­ním městem, přestože státní orgány takovou akci zakázaly. Příslušníci pořádkových jednotek Veřejné bezpečno­sti rázně zakročili proti provokaterům a jimi plánovaným akcím, které znemožnili. Jednadevadesát nejaktivne­jších narušitelů předvedli. “ (Rudé právo, 16. január 1989)
[8]   Svedectvá o brutálnom postupe polície, zadržaniach a výsluchoch v priebehu celého týždňa sú napísané v druhom a treťom oddieli samizdatovej publikácie Palachův týden, zpráva o 20. výročí Palachovy smrti , ktorú vydal Československý helsinský výbor v Prahe roku 1989.
[9]   „Zúčastnil jsem se v neděli vzpomínkového aktu za Jana Palacha na Václavském náměstí. Brutální zásah po­licie vyhnal naši skupinu, čítajíci několik stovek lidí, pomocí psů do Jindřišské ulice. V ulici bylo několik trans­portérů, autobus a osobní vozy bezpečnosti, coz nesmírně zťežovalo průchod. Došlo k velkým násilnostem, pro­tože dav nemohl postupovat dost rychle a byl prakticky bezbranný proti palbě pendreků. Lidé leželi na zemi už zkraje Jindřišské... Vlevo přes ulici asi dvacet metrů od rohu Václavského, ležel někdo zbitý a  lidé kolem křičeli , aby přijela sanitka. Zvláště otřesně působilo, že policisté zcela systematicky otloukali staré lidi. Ženy kolem 70 klesaly pod ranami borců, kteří mohli být jejich vnuky... Cenzoři brali svůj úkol nadmíru vážně. Byl jsem svěd­kem jak bylo několik účastníků manifestace už na Václavském náměstí obráno o filmy z fotoaparátů. Bylo to zkrátka kruté a ostudné.“ M. Šašek, účastník pietného aktu na Václavskom námestí.
[10] Obvodný súd Praha 3 odsúdil Václava Havla na 9 mesiacov nepodmienečne v druhej nápravno-výchov­nej skupine. Bol uznaný vinným zo spáchania oboch žalovaných trestných činov – podnecovania (mal sa ho dopustiť tým, že prostredníctvom zahraničných rozhlasových staníc pozýval ľudí na pietný akt pripravovaný pri príležitosti výročia smrti Jana Palacha dňa 15. januára 1989) a – sťažovania výkonu právomocí verejného či­niteľa (dňa 16. januára na Václavskom námestí vraj neposlúchol výzvy príslušníkov Verejnej bezpečnosti na o­pustenie priestoru). Václav Havel sa proti rozsudku odvolal.
[11] Zákon o prokuratúre § 2 odsek 3: „Celou svou činností prokuratura vychovává občany k oddanosti vlasti, věci socialismu a komunismu, k zachovávání zákonů a jiných právních předpisů, k ochraně socialistického vlastnictví, k dodržování pracovní kázně, k úctě k právům, cti a vážnosti spoluobčanů, k plnění povinností, které jim ukládá obrana vlasti, k čestnému plnění všech povinností ke státu a společnosti a k zachovávání všech pra­videl socialistického soužití. “
[12] 14. januára 1989 si v Lipsku Iniciatíva občianskej obnovy NDR pri príležitosti 70. výročia zavraždenia Ro­sy Luxemburgovej a Karla Liebknechta uctila pamiatku a súčasne poukázala na nedodržiavanie ľudských práv v NDR.
[13]   „Kordón policistů odřízl lidi shromážděné v jízdní dráze ve středu Václavského náměstí od ostatních a  pak se na každého účastníka vrhli s obušky tři, čtyři až pět mužů VB. Sráželi je na zem, bili, kopali a s rukama zkroucenými za zády zaháněli kopanci do postranních ulic. Tam je stavěli s rukama vzhůru čelem k parkujícím autům, mlátili přes nohy, záda a hlavy a vykřikovali: „MY VÁM DÁME SVOBODU!“ Po legitimování je rozvá­želi na různé stanice VB, kde je nechávali dlouhé hodiny stát na chodbách nebo v zasadacích místnostech a při sebemenším protestu nebo pouhém promluvení bili nebo týrali... Policie se zřejmě soustředila na mládež. V je­nom z antonů byli pouze čtrnáctiletí až šestnáctiletí chlapci a děvčata. Po delší době byli vysazeni na míste, které neznali,   a  museli proběhnout uličkou policistů, kteří je mlátili obušky. Potom odvedli děvčata zvlášť a chlapci se museli svléct, postavit s nataženýma rukama ke zdi a policisté je surově bili po nahých tělech s výkřiky: „TAK SE VÁM V ČESKOSLOVENSKU ŠPATNÉ ŽIJE? MY VÁM UKÁŽEME GESTAPO!“ Nakonec je od­vedli na Bezpečnost do Lazarské ulice, kde je nutili podepisovat cosi, v čem se nevyznali, snad nejaké doznání, a oznámili jim, že budou stíhani za výtržnictví a hanobení republiky... Chlapec, který se do toho dostal cestou do tanečních, leží teď doma ve velmi špatném stavu s rozkopnutými ústy a zády plnými živého masa od bití. Jeho rodiče se ze strachu před následky bojí vyhledat jak lékařskou, tak právní pomoc.“ – Takto si spomína je­den z účastníkov manifestácie na 19. január 1989. (Vladislav J., Prečan V., Horký leden 1989 v Československu, 1989, Novinář, str. 99)