monolog mění se v dialog

Já_zpomalil jsem krok
 s očima asfaltu
já_viděl jsem další hrob
 a střepiny jež patřili životu

střepiny parohu uschoval jsem
do kapes

já_vydal jsem se dál
jen ať jsem v pohybu
v tomhle momentu
sentimentu i lásky směs

já_jsem promlouval
z božstvím smrti
i když jsem pořád mlád

to jsou ti co nestaví
nezpomalí
a přec jdou dál
a přec nikam nedojdou

dál_tich jsem se ptal
a chtěl se s nimi svézt
„nikoli“ řekli mi“ ty máš ještě čas,
ty buď s těmi co jsou živ.
oči i srdce otevřený maj.“

já_poslechl jsem
dál sledujíc svůj krok
dál

po dvanácté skořápce co zbylo ze života
má člověk už dost
…
teď
Jak zvláštní
jak zvláštní
vidět svůj cíl
když dlouho se mnou kráčel
jenom stín
…
monolog
mění se
v dialog
…