Takto popsava pouziti jednej z nejchutnejsich a najviackontrovercnich polskych polevek nas narodni basnik.
V I Republike, v slechtickych domech, sa davalo ciernoupolevku nekomu kdo sa uchazel o ruku dcery a nebol ten spravny kandidat.
Ciernu polevku sa vyrabiz kachni krve. Zni to można hrozne, aledoporucuji viac zvedavosti kdybyste meli prilezitost ochutnavat ten polevkovyzazrak. Tady, v Polsku, sa to tradicne vari na zapade. Na trhu si mozetenakoupit nejen kachnu ale aj flasku krve. Chut polevky je nepopsavatelna. Je tosladke a zaroven kysele, pridava sa tam susene nebo marinovane ovoce jakohrusky, tresne nebo svestky, a krv sa micha nejdriv s octom.
Ak vas to este neznechutnilo tak pocuvajtie ak som sa ja sciernou polevkou zaznamil, a ak som sa do ni zamiloval.
Tam kde som sa narodil sa ji nevarilo, pochazim totiz z juhuPolska. Na studia som sa vypravil do Poznane. Jeden kamarad ma pozval domu navikend. Donesol som flasu vodky. Kamarad mal dve sestry, pro srandu som rekl:„dovezol som vodku, bud` mi date dceru za zenu, bud` mi dejte ciernu polevku”Ake bolo moje prekvapeni, kdyz som k obedu dostal plny talir cierneho bulionuplneho tresni a haluskov. Ani by ma neneapadlo, ze sa to jeste v Polsku vari.Ochutnal som opatrne. Kuchynsky amor ma trefil priamo do zaludka (kuchynskeamory totiz nemiri v srdce). Zamiloval som sa ne do dcery ale do polevky, a odtoho dne, kdykoliv mam prilezitost vzdycky ju ochutnam, cim dovadim k zblaznenimoju vegetariansku kamaradku. Kdyz si to tak premyslim, nebyt` ciernej polevky musel bych si brat tudceru, a co ja bych se zenou robil…?
