Jednym okem uvedomuji si, ze muj pes je uz v plnepohotovosti k prochazke. Sedi u dveri a popiskava. Opatrne zvednu sa z postele.V polospanku se oblecem a jdeme.
Me znasilnene receptory tapla kricu: „ chcemy domuuuu, dopostelky, do teploucka!!!”. Pes zatim wesele mrda ocasem a ocurava vsetkykoutky.
Potkavame jednu bezsennu dvuchodkinu:
- Jej, aky roztomily pes, nekouse?
-Ne – cedim cez tresouce sa zimou zuby, a mam chut ukousnuttu roztomilou babicku za pretahovane cinskeho muceni.
- Neni mu zima? – pokracuje v vyslechu netroufajuca o mevnutrne predstavy zvedava zenska
- Milostpani – nevydrzal som – ten pes muze este kludne sa flakatdve hodiny, a zima je mne! Nashle!
Prijdeme domu, horucou kavickou nahradim swym receptorum taplaranne zazitky. Nedopil som estepul salku a uz slysim u dveri tichounke piii…
Vazeni kolemjdouci, ak vam nekdy prijde napad aby poplacatpotkaneho pejska zastavte sa na chvilu, vemte z kapsy cukrlatko a dejte je tomuchuderakovi panovi co je na tejto prochazke opravdu za trest.
