Cesi jsou znami nejen coby narod neuveritelne pritulny ke komunismu a komunistum, ale i coby narod bez klasickeho smyslu pro humor, tak jak je znam v zapadni civilizaci. Moje definice humoru je, ze je to schopnost vyvolani pozitivni emoce (=smich) verbalnim, vizualnim ci jinym poukazem na odlisny (ale taky pravdivy) uhel pohledu nez ten, ktery ma posluchac zafixovany. Ne, ze by se Cesi nedokazali smat, to ne, jiz kterasi historicka osobnost minuleho stoleti nazyvala Cechy smejicimi se bestiemi, problem je v tom, ze Cesi se temer vylucne smeji necemu jinemu nez zbytek sveta. Cesi nemaji radi esotericky lehky humor zalozeny na understatement, to je jim vetsinou nepochopitelne. Je jim daleko blizsi negativni tezkopadny pokus o zert spojeny vzdy s nejakou telesnosti - nikdy nic intelektualniho. Dejiny novodobeho ceskeho humoru poslednich padesati let jsou ohraniceny tim hovnem, ktere svitilo Vladimira Mensika a z dnesni doby konci vystoupenim jakehosi primitiva jmenem Matonoha v ceske televizi, ktere sestavalo z vyhradniho opakovani jmen genitalii a telesnych funkci. Cesti intelektualove a sofistikovani divaci se pritom valeli smichy. Zaznam teto sv