Ross Hedvicek
Jak Paroubek kradl salámy ...
Tenhle clanek je vlastne na rozloucenou odchazejicimu ceskemu predsedovi vlady. Rosta
Jsem cizinec, ktery to vsechno u vas s velkym zajmem sleduje a vetsinou cumi jako zaba z kysky. Chcete-li mi okomentovat muj clanek, napiste mi na nizeuvedenou adresu. Slibuji, ze odpovim kazdemu. Zoznam autorových rubrík: Co rikate hentemtomu?, Nezaradené
Zoznam článkov blogera
Ross Hedvicek
Sebevědomý český blbec
V americké televizi se poslední dobou objevila řada reklam, kde herci mluví česky (někdy polsky). Američanům to připadá strašlivě exotické. Nejenže záběry Prahy jsou velmi časté, ale objevují se i záběry z venkova. V reklamě na pojišťovnu Travellers je scéna, kdy ve středověce vypadajícím městečku (snad to mělo být Česko, já si ale myslím, že to byl Innsbruck, v Česku by nebylo tak uklizeno) si mladý muž na mostě nad řekou připíná na ruce křídla stylu Otto Lilienthal nebo Ikarus a s rozpraženýma rukama skáče z mostu dolů a klouzá vzduchem nad řekou. A lidi nadšeně křičí - česky: „On letí! On letí! což mne probralo z dřímoty na gauči a našpicoval jsem uši.
Ross Hedvicek
Poslední vlak z Boca Grande
Jedna ze zajímavých stránek historie ostrova Gasparilla je sledování, jak něco nového začalo a pak zase skončilo. Nové vždy přineslo něco zajímavého a každá ztráta vždy s sebou vzala kousek té romantické minulosti.
Ross Hedvicek
"Chudacik" a ta husa Vasaryova...
Karol Sudor uverejnil na svem blogu moc pekne interview - chvalim. Je to na adresehttp://sudor.blog.sme.sk/c/53875/Magda-Vasaryova-Date-to-na-blog-Tak-to-radsej-nebudem-komentovat.htmlNejvic mne tam zaujala jedna otazka.
Ross Hedvicek
Slovakia. Tide is turning...
The political tide is turning in Slovakia - for the worse. During the recent elections the communists (under whatever new name they are hiding now) won. Slovak president Ivan Gasparovic named Robert Fico to be the new Slovak Prime Minister.
Ross Hedvicek
Czech Republic and the new Europe...
We all know what pathological liars do: they embellish their stories in ways that they believe will impress people or make the liars look better than they actually are. But what about entities larger than a single individual? In a debate I participated in recently, I suggested that we have historical data to prove a pattern of pathological lying at the level of tens of millions of people at once: the case of the Czech Republic, formerly known as the left side (no pun intended) of Czechoslovakia.
Ross Hedvicek
Czechs in EU - was it a mistake?
I remember about thirty years ago I read Breakfast of Champions by Kurt Vonnegut Jr. Vonnegut, with his well-known fondness for Germans, was explaining with the aid of his child-like drawings how it was with Germans and WWII. There was a doodle of the German flag with a swastika in the middle and a caption that dryly noted: This was the German flag, when the Germans were sick. A few lines beneath that was a similar drawing, but without the swastika and a caption saying: This was the German flag, after the Germans got well. A genius in simplicity.
Ross Hedvicek
To Kill an American.
You probably missed it in the rush of news last week, but there was actually a report that someone in Pakistan had published in a newspaper an offer of a reward to anyone who killed an American, any American. So an Australian dentist wrote an editorial the following day to let everyone know what an American is . So they would know when they found one. (Good one, mate!!!!)
Ross Hedvicek
Jednotka 731
Dostal jsem radu emailu se zoufalym narkem, ze porad pisu jen o Cesku a ze uz z toho chudaci maji deprese. Takze dnesni clanek bude o Japonsku, to by vas melo dusevne povznest.
Ross Hedvicek
Jak jsem byl jiskřičkou v pionýrském oddílu Pavlíka Morozova
Když mi bylo asi šest nebo sedm let, naše třídní v základní devítileté škole v Kojetíně u kostela (byly tam dvě školy, proto se to rozlišovalo), učitelka Ludmila Hermanová nás všechny nahnala do tělocvičny, kde stáli pionýři v bílých košilích a salutovali. Nás postavili do řady podle velikosti, já jsem byl druhý největší, Láďa Ševčík byl o kousek vyšší a rozdali nám jakési odznáčky. Víc nic. Tím jsme se všichni automaticky stali jiskřičkami v pionýrském oddíle Pavlíka Morozova při ZDŠ Svatopluka Čecha v Kojetíně. Být jiskřičkou bylo jako být čekatelem na to, aby z vás později udělali pionýra, něco jako kandidátem strany. Doba vymknutá z kloubů šílela...
Ross Hedvicek
O Kopeckem a emigrantskych spisovatelich...
Ve svem predchozim clanku Jak jsem byl ideologickym diverzantem jsem se jen okrajove zminil o ceskem kolaborantskem herci Milosi Kopeckem a jeho moderovani proti-emigrantskeho a pro-rezimniho poradu Krok do neznama. Par utlocitnych vlastencu se ohradilo, ze toho Kopeckeho jsem si mohl odpustit a ze byl chudak nemocnej a ze mel jakysi uzasny projev na nejakem sjezdu umelcu v roce 1987.
Ross Hedvicek
Jak jsem byl ideologickým diverzantem ...
Pokud byste věřili českému kolaborantskému herci Miloši Kopeckému, tak Flüchtlingslager Traiskirchen musel být něco jako peklo na zemi, kde agenti CIA vyslýchali a mlátili československé emigranty od osmi do dvanácti a od jedné do pěti odpoledne. Mezitím ne, to měli přestávku na oběd. Aspoň tak to bylo vylíčeno národem milovaným hercem, někdejším členem KSČ a moderátorem protiemigrantského a prorežimního seriálu Československé televize Krok do neznáma. Pokud jste příliš mladí, najděte si to na Wikipedii, vy starší, přestaňte předstírat, že si to už nepamatujete.
Ross Hedvicek
Jak jsem vstoupil do JZD
Za Rakouska-Uherska byli Hedvíčkové zemědělci-zelináři, takzvaní šnobolináři. Aspoň tedy kojetínská větev Hedvíčků, vídeňská větev Hedvíčků byla poněkud úřednická, co taky ve Vídni, sázet mrkev na Mariahilferstraße? No a pak přišla první republika, to ještě šlo, pak druhá válka, všem strýcům (bylo jich šest) se povedlo vrátit se živí z nucených práci na kopání protitankových příkopů v Prusku, pak chvíli po válce to vypadalo optimisticky a pak přišli komunisti - a kojetínští Hedvíčkové, nějak příliš zahledění do země, byli najednou uvrtáni a ztraceni v tom Kojetíně jako ztracený židovský kmen v Etiopii.
Ross Hedvicek
Píseň o rumu
I když jsem celoživotní téměř-abstinent (na parties a svatbách si připíjím, a když mne bolí břicho, tak vypiji budweiser, pak mne rozbolí hlava a zapomenu, že mne bolelo břicho), tak přesto zajímavá stříbrná nit vinoucí se mým životem je rum.
Ross Hedvicek
Jak jsem zbaběle utekl... (ale zachránil hokejku)...
Nedávno jsem se z Česka dozvěděl, že emigranti zbaběle utekli a nechali ty ostatní tam úpět pod komunistickým jhem a teď by ještě chtěli vracet nějaký majetek, dacani. Přimělo mne to ke zpytování svědomí a vzpomínání, jak jsem já sám zbaběle utekl.
reklama
Ross Hedvicek
Vždycky jsem míval silný hlas...
To, že jsem měl silný hlas, to věděl i podporučík Maňásek z vojenského útvaru Prachatice, kde jsem byl na vojně, a tak mne určil za vyvolávače budovatelských písní, když jsme někde jako pochodovali. Byl jsem vždycky největší a musel jsem pokaždé stát v první řadě, těžko se tomu dalo vyhnout. Podporučík Maňásek byl milá postavička Československé lidové armády, tehdy ještě proti NATO, byl také znám pod jménem ten kokot a jsem si téměř jist, že je dnes vysokým důstojníkem generálního štábu České armády, pokud tedy není přímo NATO přidělencem v Bruselu. Ano, jistě že byl členem KSČ, ale to přece byli všichni dnešní vysocí důstojníci České armády, ne?
Ross Hedvicek
Jak jsem byl pomocníkem Veřejné bezpečnosti ...
Seděli jsme s kamarádem Igorem (víc vám nemůžu říct, on je tady pod Witness Protection Program) v jeho kanceláří v Punta Gorda, z jedné strany záliv moře - moře, to je ta strašlivě modrá věc - z druhé křižovatka bez světel a na jednom rohu corner store. A tak spokojeně cucáme Margaritu - to není ženská, to je nápoj, pozorujeme cvrkot venku, jak tam dva policajti běhají po trávníku a snaží se nasadit pouta jednomu bamákovi. V tom horku, hrůza! Ale sledovat to za oknem, kde je klimatizace, to je docela zábavné. Ale oni ti policajti jsou všechno kluci mladí, cvičí kulturistiku, tak co by se neproběhli, ne?
Ross Hedvicek
Psychik na pláži aneb Moroni před branami
Mám rád zvuky moře. Když ležím na pláži, dám si klobouček přes oči a jen poslouchám, co se děje. Poznám už podle zvuku, když sebou pelikán plácne do vody a když zase z té vody startuje a rozbíhá se po vodě jako kačena. Když si pelikán suší křídla na sloupu na duně, to je zase jinačí zvuk. Když se delfín na chviličku vynoří, aby se nadechl, to je jen takové malé zafunění a když je příboj, tak je to špatně slyšet.
Ross Hedvicek
Machálek a Hedvíček
Autorem nasledujiciho clanku je komentator Emanuel Mandler - nevim v kterych jejich novinach to vyslo, prislo mi to emailem.
Ross Hedvicek
Jak jsem chodil na Ojezda
Můj stařeček se jmenoval Bohumil. Hedvíček pochopitelně. Narodil se 16. září 1890. Měl jsem ho rád - uměl věci vysvětlit pár slovy - to se dneska málo vidí. Jedna z jeho definicí zněla - Každý umělec je blázen!. Stařeček celý život špatně chodil - nemohl ohýbat koleno pravé nohy, takže tu nohu měl pořád napřímenou a to se blbě chodí. Dle rodinné legendy se mu to přihodilo, když byl ještě malé dítě v předminulém století a lezl po kolenou po podlaze a píchnul si jehlu do toho kolena a od té doby s ním nemohl hýbat. Jak se tam ta jehla dostala, se nikdy nediskutovalo.
