Brzo ráno jsme stali u brány do lágru, Simon, Honza a pár starších chlápků, které znám jenom od vidění. Byla ještě zima, sluníčko se teprve chystalo vylézt z kutlochu, což jsem mu záviděl, jestli něco nenávidím, tak to je vstávání za rozbřesku. Byli jsme tady tak brzy, protože prý je tady vždycky fronta, o práci u Amíků je zájem, dobře platí a jak říká Simon, hovno se tam dělá, ale to moc neposlouchám, umiňuji si, že budu dělat za tři, aby mě vzali zítra a pozítří a taky potom. U azylového soudu mi řekli, že se na Kanadu čeká přes tři měsíce, teda pokud nás vůbec vezmou, mají prý bodový systém, chtějí hlavně manželské páry, protože svobodní kluci mají tendenci se flákat, taky pomůže mít vzdělání a válet anglicky. Nic z toho se mě netýká, teda kromě manželství, asi se s Hankou budeme muset vzít a to nejen kvůli Kanadě. Dneska tady ale skoro nikdo není, protože ráno odjely transporty s lágrovými starousedlíky, lidi s azylem dostanou pracovní povolení a tak je vezou za prací. Mužský prý většinou jedou do Hamburku, snad do doků nebo co, ženský zase do Kolína, nevím proč, takže hrozí nebezpečí že by nás rozdělili. Musím si zjistit u Bebelly, jak je to se svatbou, snad mi pom
