Nesmíte znásilňovat svou rozbouřenou mysl
Jestliže vám někdo například koupí k nějaké příležitosti psychowalkman a vy jste si ho před tím nevyzkoušeli, pak zjistíte, že vám nevyhovuje, ale nechcete dárce zklamat. Nepoužívejte ho! Ale se svými problémy musíte sami bojovat a hlavně hledat, co vám opravdu pomůže. Ne, za každou cenu, prostě něco mít. Někdy stačí si vybrat rozhlasové programy před spaním, které vám vyhovují a při kterých se cítíte dobře. Rozhodně to nesmí být žádný horor nebo povídky, které ve vás vzbudí novou úzkost, lítost a strach. Pokud se bojíte spát po tmě, vyberte si vhodné, tlumené svítidlo, které vás nebude obtěžovat nebo rušit. Před spaním zkuste vypnout úplně myšlenky, které na vás doléhají a jen si něco představujte krásného, co vás pomalu přivede ke spánku. Prášky na spaní jsou dobré, když už člověk má delší dobu poruchy spánku, ale nevyléčí vás. Pokud se v noci probudíte, nenamlouvejte si, že už neusnete, nehledejte si zábavu, ale snažte se ležet v klidu a navozovat si spánek svým přáním prostě usnout. Je to velký boj. A myslím, že nikdo jiný, než postižený nespavostí, nepomůže. Až potom specializovaný lékař.
Nejsme povinni mít starosti
Někteří lidé nemohou existovat bez starostí. A když je nemají, tak si je vymýšlí, protože takto neblaze zásobují, ze zvyku,svou mysl. A my víme, že ať radost, úzkost, blaženost, rozrušení, je stav mysli. Starosti nám nepomohou k ničemu dobrému. Jen rozmnožují v naší mysli území, v kterém se bezcílně pohybujeme. A pro naši mysl bychom měli vymýšlet stále nějaké dobré programy. Jedním z nejlepších, ale také nejtěžších, je nemyslet na nic. Ani na našeho šéfa, který nás honí pro svou radost, ani na kolektiv, který se k nám staví zády, ani na rodinu, která nás nechápe. Věřte, že nikdo z nich nepotřebuje, aby vaše mysl je stále provázela. Neocení to a ani nepřijme. A podle mého názoru, jak to tak pozoruji, je mnoho žen, které stále přemýšlí, i před spaním, o vztazích, o práci, o rodině. To nikomu nepomůže. Ale všem pomůže, a hlavně vám, když vyprázdníte svou mysl a odpočinete si. Pak uvidíte věci v daleko jiném obraze.
Učit se lehkosti bytí
Ano, všichni máme povinnosti a všichni musíme dodržovat nějaké řády a pořádky. Jsou lidé, kteří dělají všechno na poslední chvíli a pak dokáží vytáčet celé okolí svým spěchem, neustálým hledáním klíčů, brýlí, peněženky, čehokoliv. Když se to stále opakuje ve vaší přítomnosti, vzbuzuje to úzkost. Pokud jste to vy, kteří hledáte na poslední chvíli nutné věci a víte, že musíte velmi rychle odejít, abyste stihli dopravní prostředek do práce, pak vězte, že vás to může rozhodit na celý den. Je dobře, pokud jste ve stavu stresu, když všechno děláte pomalu a vědomě a dáváte si věci na ráno do tašky, kterou si berete s sebou nebo klíče, kterými odemykáte dveře, pověsíte na obvyklé místo. Je nutné odbourat úzkosti z maličkostí, z obav, že někam přijdete pozdě, že něco důležitého zapomenete, a pokud odcházíte z domu, pak se znovu přesvědčte, že jste vypnuli žehličku, vařič nebo sporák, zavřeli okna apod. Když vás na cestě do práce popadne strach, že jste to neudělali, pak vás to nutí se vrátit a vystavujete se nepříjemnostem, že jste přišli pozdě do práce. Ale v tak těžkém období stresu, v kterém se člověk nachází, jsou tyto věci normální a je nutné jen si všechno dobře zorganizovat.
Několikrát v životě jsem se potkala s lidmi, kteří prošli údobím tíživého stresu, který se jim, bohužel, řetězil. Důvodem bylo napětí v zaměstnání, špatné vztahy na pracovišti, strach z propouštění, do toho rodinné problémy, nevěra partnera, nemoc rodičů. Ale my víme, co máme už zkušenosti, že tomu nesmíme podléhat, to nepomůže. Nemůžeme uléhat večer s hlavou těžkou, jakobychom v ní měli balvan a ráno vstávat, zmatkovat a v takovém stavu doběhnout do práce a celý den být v lidsky nepříznivém prostředí. Je třeba, aby každý z nás našel způsob, jak se "odhlečit", abychom byli schopni své problémy racionálně řešit a ne se sesypat. Za prvé posoudit, zda je pracovní prostředí opravdu tak hrozné, jak na nás doléhá a změnit své přístupy ke kolegům. Za druhé, mít ve svých věcech železný pořádek, abychom pořád něco nehledali. Za třetí, dopřát si klid a odpočinek, radost a hledat cestu k pocitům blaženosti třeba pohledem na rozzářenou oblohu nebo na květiny. Nenést na sobě zbytečnou tíhou od druhých lidí, kteří se třeba vyrovnávají se svými problémy tím, že trápí druhé. Od takových co nejdál! Není jich málo, to mi věřte ...
