O to povedenější je to nápad už proto, že internet je doslova prošpikován videi, diskuzemi, blogy a jinými „bezvýznamnými“ příspěvky „bezvýznamných“ a zajisté „obyčejných lidí této země“, ke kterým pan Paroubek promlouval dynamickou řečí, doprovázenou rozmáchlými gesty, zarputilostí v hlase i ve tváři a s takovým ohněm v očích, že si národ této země myslel, že je opravdu tak nabubřelý a odtržený od reality a že opravdu neumí počítat a pamatuje si své sliby maximálně dvě hodinky, jako to prezentoval ve svých projevech a v diskuzních pořadech.
Kdo chce, ten si na Youtube.com najde videa, na Ateo.cz karikatury, ale i jinde mnoho příspěvků, které měly management strany ČSSD varovat v dlouhém časovém horizontu před volbami, že toho dělají příliš mnoho příliš špatně, že jejich vůdce promlouvá sice prostřednictvím médií k nějakému obyčejnému lidu této země, ale de facto kušní nad propastí, do hluché zdi, do shnilého rozpadajícího se pařezu, „do blba“, zkrátka, že kdyby si takhle meditoval ve sprše, vyjde mu to možná i o něco lépe. Při nejmenším by ho jeho tolerantní ženuška „nevzala mokrým hadrem přes hubu“ a mohl by si doma dále hrát na alfasamce se sexymozkem, který rozumí všemu napříč celou Mléčnou Dráhou. Takhle to vypadá, že se vůdce naprosto znemožnil podle scénáře pánů Tvrdíka a Dimuna, za asistence pánů Sobotky, Zaorálka, Škromacha a Urbana, ale i jiných, za potlesku pro něj obyčejných lidí a za ovčího přihlížení a bečení všech členů ČSSD napříč celou republikou a všemi regionálními úrovněmi. Gratulace, pane Paroubku.
Je čas stočit pohled na inscipienta, číhajícího na opravu chybky herce a na nápovědu. Pan Paroubek totiž byl hercem, a to docela dobrým. Poctivě se držel scénáře, ať měl hrát rozhodného vůdce s čelem vyvráceným k obloze, nebo usměvavého strejdu, nabízejícího kus buřta cigáněti. Dokonce neváhal postavit se tváří v tvář evidentně uměle vyvolané vajíčkiádě. Američtí poradci zřejmě netuší, že v ČR se nikdy ničím po představitelích státu nehází a potravinami už vůbec ne. Takové praktiky se nejprve musí u nás zažít, než to bude fungovat. U nás se spíše vtipkuje. Pokud dojde na házení, tak to lítají rovnou úředníci z oken. Američtí poradci by se nejprve museli seznámit s historií a letorou českého národa, pak teprve by mohli úspěšně radit dobyvateli srdce a mysli českého člověka. Vážení američtí poradci, s námi to chce čas a trpělivost, ale nebojte se, blbosti my se učíme rychle.
Kde udělali soudruzi z ČSSD další chyby, kromě špatné volby již dříve neúspěšného a pokryteckého manažera Tvrdíka, zásadně pro svůj zisk a třeba i ve smyslu „kam vítr tam plášť“ pracujícího pana Dimuna a sebestředného, slabého a tudíž lehce zmanipulovatelného pana Paroubka, který v důsledku ztráty veškerých zpětných vazeb naprosto nechápal, v jaké roli a jak vzdálený realitě vystupuje, a na jehož politické znemožnění se a neodvratitelný pád z politického piedestalu pečlivě dohlíželi lidé s vidinou jen a jen svého zisku, nikoli s cílem úspěšnosti členů strany, s jejichž důvěrou, časem, konexemi i penězi tak neuváženě hospodařili?
Vzpomenu-li jen pár drobných perliček, pak na příklad na mítincích jsme si všimli nesmyslného rozhazování peněz na ohavnou jinak nepoužitelnou strůj, říkejme jí třeba oranžová šála s logem strany. Asi dost drahá, že? A jinak na nic, ani psovi na hraní není vhodná. Také jsme si všimli, jak pan Paroubek sundal bradu na prsa reportérům, přítomným jeho přednášce „Nechci se vás dotknout, ale kdo z vás to má“. Dokonce si ještě pamatujeme, jak pan Paroubek elegantně utřel Mirka Topolánka za jeho bokovku a brzy na to se objevil se svou bokovkou. Ale vůbec nejvážnější byla výhrůžka, že si ČSSD na nás pozve nejen komunisty, ale i Marťany, aby schválili nějaké jinak neprůchodné zákony. To jsme se opravdu vyděsili. Marně hledám na internetu nadšený kratičký pro pozorného pozorovatele doslova infarktový projev před závěrečným spočtením volebních výsledků o tom, jak ČSSD má s komunisty 101 hlasů, což by si měl pan prezident uvědomit.
V neposlední řadě to vydělení se my ČSSD a vy obyčejní lidé, to také zvedlo leckoho ze židle a popohnalo rychle přetřídit volební lístky. Mnoho takových perel najde ten, kdo o ně stojí na internetu. Kdo nestojí o to pohlédnout na situaci realisticky a s rukou na oranžové šále a měl by, pokud se stále cítí patřit k ČSSD, to jsou právě vrcholoví politici této strany. Dnes je už zbytečné zadávat analýzy americké firmě o tom, co dopadlo jinak, než tato firma predikovala, a proč se tak stalo. Možná by ale nebylo od věci s nostalgií si vzpomenout na firmy, která nepredikovaly podle představ vedení strany, a proto byly jejich výsledky vedením strany zesměšňovány a napadány jakožto pokusy o manipulaci s veřejným míněním.
Dnes je na programu jiný trhák. Třeba optimistická jednoaktovka o tom, jak nepovedené široké vedení ČSSD zmizí v propadlišti dějin a dá tak šanci snad upřímněji (ale ne grossovsky, jen to ne) smýšlejícím členům strany, nebo rovnou komedie o tom, jak tandem pan Tvrdík a pan Dimun dotáhnou svou práci do konce, totiž rozpráší tuhle ČSSD třeba až k Marťanům.
Stranou ČSSD opovrhovaný lid, ať již obyčejný nebo podnikatelský, podle slov pana Paroubka ti obyčejní totiž podle slov nemají ani na slušné značkové oblečení a ti podnikatelští se zase cpou kaviárem, zajisté přivítá lehčí absenci oranžového pachu nedůvěry, opovržení, nesebekritiky, papalášství, nabubřelosti, laciného komediantství, prospěchářství, hrabivosti, zavrhování přátel, co se nehodí, klientelismu, manipulace s veřejným míněním, poukazování na chyby jiných za současného okatého udržování stejných chyb vlastních, svádění své neschopnosti na jiné, nekompetentnosti veřejně hlásaných názorů a nedomýšlení důsledků jejich medializace, jakož i absenci jiných chyb, kterých se reprezentace strany ČSSD s požehnáním všech jejích členů tak systematicky a úporně dopouštěla.
Médiům zdar za to, že dala vyniknout panu Paroubkovi a jeho přátelům ze strany ČSSD. Ze strany vedení ČSSD asi média nedostanou žádné děkovné dopisy za to, jak jim nastavovala zrcadlo, ale … kdo ví. Třeba sečtělý pan Zaorálek si vzpomene na ruské klasiky a na větu jednoho z nich: Nevrč, brachu, na zrcadlo, že máš křivou hubu. Pak možná přiletí alespoň jeden omluvný dopis v oranžové obálce.
