Autorka vystudovala kybernetiku a pedagogiku, publikovala v odborných časopisech na témata robotika a automatizované systémy řízení, spolupracovala na vývoji a nasazení medicínského software, pracovala v administraci komunikačních systémů a zdravotnického software ve fakultní nemocnici a krátce jako podpora krizového managementu zdravotní pojišťovny. V současné době publikuje v různých médiích, na příklad nejčastěji na janasimonova.blog.idnes.cz, ceskamedia.cz a neviditelnypes.lidovky.cz. Věnuje se především tématům politika, politologie, sociologie a zdravotnictví. Zoznam autorových rubrík: Politika, společnost, gender, rasizmus, poněkud pokleslé poznámky, Ekonomika a finance, Můj pes Attila a ti druzí, Súkromné, Nezaradené
Tento příběh je z mého života z dob, kdy jsem studovala v Žilině a v létě v zimě chodila po okolních horách. Tentokrát jsem zavítala na sněhu a ledu, v mlze a vánici do Vrátné, vylezla jsem pod lanovkou na Chleb a četla jsem si na rozcestníku, kudy bude nejlepší, nejbezpečnější a nerychlejší sejít dolů. A vtom – pozor, pes … velikánský!
I malý pes je pes, živé zvíře s vlastní povahou a živočišnými projevy. To by si měl uvědomit každý, koho napadne myšlenka pořídit si domácího mazlíčka pejska … aspoň táááákhle maličkéééého. Pes je jako malé dítě, na které musíte dávat pozor, starat se o jeho potřeby, stravu, zdraví a pohodu. Jenže dítě časem vyroste a dospěje, takže po deseti letech se stane vašim jakž takž soběstačným malým pomocníkem, kdežto pes se po deseti letech stane vašim stále závislým starým a možná i nemocným psem.
Motto: Ve škole nás jako mnoho poznatků mylně učili, že člověk si během svého genetického vývoje ochočil psa. Nehledě na toto učení, v parku potkáváte zástupy lidí, ochočených svými psy, a občas potkáte psa, kterého ještě neochočil nikdo.
