Podobne bola i jeho viera v život častokrát cez slzy, a síce v okamihoch, keď človeku nie je do smiechu. Pri jednej takejto príležitosti, po istej nemilej udalosti, som si zaspomínal na jeho teóriu sveta, keď sa Werich zastavil v Prahe pri brehu Vltavy a oprel sa rukou o veľkú skalu, ktorá tu čakala iba na svoju hodinu. Ľahko pohladil to veľké bralo s rozmermi o čosi väčšími ako človek a rukou akoby dlabal do neho:
"Obdivuji řemeslníky, kteří z takovýhoto balvana dokážou jeich rukama, tedy kladivem a dlátem, zhotovit kus..."
Ukázal rukou na Karlov most a pokračoval svojim vlastným spôsobom:
"Civilizace není dobrá, když je to bez kultury. Člověk potřebuje ke stěstí a spokojenosti nejen pohodlí tělesné, ale taky i to duševní. Civilizace a kultura musí jít ruka v ruce, aby z toho vznik' most, jako je tohle: začalo to gotikou a nahoře je krásné baroko. Civilizace má spojovat protilehlé břehy, čili stavět mosty."
K aktuálnej téme "utečenci" by hádam sedelo zopár jeho ďalších triezvych myšlienok :
"Jen kdyby lidi nedělali pořád stejné a staré chyby, a zvykli si, že jeden druhého vždy šidí, bylo by na světě o tolik míň hádání, jenže ti lidi by nebyli lidi, kdyby neměli chyby, a ti, kteří by tu bez chyby zbyli, na co by tu vlastně byli a k čemu by tu vlastně žili bez chybování?"
A prechádza do zrozumiteľnej reči:
"Velká slova, patos, monumentalita maleb a pomníků se nenarodila v zeměpisné délce a šířce země, kterou Smetana nazval Má vlast. U nás velká slova vždycky budila zdravou nedůvěru. Vezměte si slovo prdel. To je v českém nadávání chrám. Umísťujeme tam vše, co se nám nepodařilo. Posíláme tam nepohodlné lidi. Dokonce tam voláme v zoufalství o pomoc. Určitě znáte lidi, kteří bez vole nedají dohromady větu. A tou přemírou ztratilo nadávání smysl. Stalo se zvukem. Když dneska řeknete exkrement, lidi se pohoršeně otočí. Když řeknete hovno, ani se neotočí."
Ak čosi považoval za vulgarizmus, tak to bol brutálny antisemitizmus a rasizmus. Dnes by k tomu asi pridal nepriateľstvo voči cudzincom a primitívny šovinizmus:
"Antisemitismus je jednou z největších příčin neštěstí lidstva. A vůbec ne proto, že ubližuje židům, ale proto, že dovoluje hlupákům, zlým blbcům, nečestným a špatným zbabělcům zbavovat se pocitu méněcennosti."
Na adresu hysterizujúcich "vlastencov a záchrancov civilizácie", ktorí si možno už za jeho čias robili posmech z humanizmu ako zo slniečkárstva, Werich tiež nezabudol:
"Umění je jako slunce, které se taky nikomu nevtírá. Když zatáhnete záclony a zavřete okenice, tak vám slunce do bytu nevleze, jenomže je to vaše chyba, pane, že chcete žít potmě."
